Názory o duši v národním podáni slovanském - Duše za živa
Jaké představy o duši měli staří Slované, o tom není určitých zpráv historických; v té příčině jsme odkázáni pouze na lidovou tradici. Podle názoru lidu slovanského jest duše lidská bytostí od těla zcela rozdílnou a může i za živobytí tělo opustiti, což se stává zvláště ve snu.
Vypravuje se mnoho o duších lidských, které ve snu vyšedše z těla přebývají ve stromech, u Srbů „sjenovitými“ zvaných, nebo v podobě bílého ptáka létají po světe, načež opět do těla se vracejí. Člověk nemá jíti žizniv spát, aby prý se duše rozespalá hledáním vody potmě neunavila, a tím slabosti na těle nezpůsobila.
Z omdlelého člověka vyjde duše a těká po světě. Když se vrátí, člověk nabere zase sebevědomí. Jsou lidé, kteří po tři dni leží jako mrtví; v té době duše jejich vchází na onen svět a vidí tam vše, což jest v ráji nebo v pekle.
Podle mínění jižních Slovanů bydlí v každém člověku duch zvaný vjedogonja, který zná věci minulé i budoucí. Když člověk spí, duch z něho vychází, opatruje jeho majetek a chrání ho před útoky cizích vjedogoňů. Jednotliví vjedogoni sváří se spolu a rvou; ten člověk, jehož duch v boji zahyne, už se neprobudí.
Duše některých lidí opouštějí v noci tělo, berou na sebe rozmanité podoby a znepokojují jiné lidi. Na tom se zakládá víra v můru, známe nejen Slovanům, nýbrž i jiným národům.
Můra (saročesky móra, staroslovensky mora, polsky mora a zmora, lužnosrbsky mórawa a murawa, srbochorvatsky mora a tmora, rusky mora a mara kikimora, nemecky mare a mara, albánsky more, řecky mora aj.) jest živá osoba, muž nebo žena, z niž v noci duše vychází a tělo leží jako mrtvé. Místy se připisují takovému člověku dvě duše, z nichž jedna ve spánku vychází z těla.
Plížíc se za noci do příbytků lidských, aby dusila spící lidi, bere na sebe rozmanité podoby; jeví se jako stéblo slámy, bílý stín, pápěrka, kožený měch, bílá myš, kočka, had, bílý kůň atd. Na lidi pouští nejdříve libý spánek a potom, když usnou, představuje jim strašné sny , dusí je a saje jim z prsou krev. Nejraději moří děti, ale vrhá se i na zvířata, koně a krávy, škodí i stromům, jež schnou.
Můra i po smrti nepřestává znepokojovati lidi; proto se často ztotožňuje s upírem. Duše některých lidí může se zase proměniti ve vlka. Lidem takovým říká se vlkodlaci. Pověra o proměňování lidí ve vlky je prastará a hojně u rozličných národů rozšířená (srovnání něm. werwolf, angl. werewolf, franc. loupgaron, lotyš. wilkacis atd.).
Vlkodladem stáva se člověk, který přijde na svět nohama napřed, nebo kdo se narodí se zuby. Schopnost proměňovati se ve vlka mají zvláště lidé pod určitými planetami narození. Kromě toho mohou čarodějníci zaklíti člověka ve vlkodlaka. Člověk zakletý ve vlkodlaka běhá v podobě vlčí po vsi, přichází k domům, nikomu neškodí, jen se na lidi žalostně dívá. Musí tak dlouho zůstati vlkem, dokud ho neodkleje, kdo ho zaklel.
Z omdlelého člověka vyjde duše a těká po světě. Když se vrátí, člověk nabere zase sebevědomí. Jsou lidé, kteří po tři dni leží jako mrtví; v té době duše jejich vchází na onen svět a vidí tam vše, což jest v ráji nebo v pekle.
Podle mínění jižních Slovanů bydlí v každém člověku duch zvaný vjedogonja, který zná věci minulé i budoucí. Když člověk spí, duch z něho vychází, opatruje jeho majetek a chrání ho před útoky cizích vjedogoňů. Jednotliví vjedogoni sváří se spolu a rvou; ten člověk, jehož duch v boji zahyne, už se neprobudí.
Duše některých lidí opouštějí v noci tělo, berou na sebe rozmanité podoby a znepokojují jiné lidi. Na tom se zakládá víra v můru, známe nejen Slovanům, nýbrž i jiným národům.
Můra (saročesky móra, staroslovensky mora, polsky mora a zmora, lužnosrbsky mórawa a murawa, srbochorvatsky mora a tmora, rusky mora a mara kikimora, nemecky mare a mara, albánsky more, řecky mora aj.) jest živá osoba, muž nebo žena, z niž v noci duše vychází a tělo leží jako mrtvé. Místy se připisují takovému člověku dvě duše, z nichž jedna ve spánku vychází z těla.
Plížíc se za noci do příbytků lidských, aby dusila spící lidi, bere na sebe rozmanité podoby; jeví se jako stéblo slámy, bílý stín, pápěrka, kožený měch, bílá myš, kočka, had, bílý kůň atd. Na lidi pouští nejdříve libý spánek a potom, když usnou, představuje jim strašné sny , dusí je a saje jim z prsou krev. Nejraději moří děti, ale vrhá se i na zvířata, koně a krávy, škodí i stromům, jež schnou.
Můra i po smrti nepřestává znepokojovati lidi; proto se často ztotožňuje s upírem. Duše některých lidí může se zase proměniti ve vlka. Lidem takovým říká se vlkodlaci. Pověra o proměňování lidí ve vlky je prastará a hojně u rozličných národů rozšířená (srovnání něm. werwolf, angl. werewolf, franc. loupgaron, lotyš. wilkacis atd.).
Vlkodladem stáva se člověk, který přijde na svět nohama napřed, nebo kdo se narodí se zuby. Schopnost proměňovati se ve vlka mají zvláště lidé pod určitými planetami narození. Kromě toho mohou čarodějníci zaklíti člověka ve vlkodlaka. Člověk zakletý ve vlkodlaka běhá v podobě vlčí po vsi, přichází k domům, nikomu neškodí, jen se na lidi žalostně dívá. Musí tak dlouho zůstati vlkem, dokud ho neodkleje, kdo ho zaklel.
23.03.2008