Názory o duši v národním podáni slovanském - Duše po smrti
Všeobecně se u Slovanů věří, že duše po smrti vychází z těla buď v podobě ptačí jako holubice, kachna, slavík, vlaštovice, kukačka, orel, krkavec, nebo jako motýl, moucha, had, bílá myš, hranostaj, zajíček, plamének apod. Proto když člověk umře, otvírá se okno aby duše vyšla ven; potom se hned okno zavře, aby se už nemohla vrátiti.
Podle ruských žalozpěvů pohřebních, v nichž se udržely stopy starších názorů, duše zůstane žíti tam, kde žil a působil nebožtík; teprve později vzdaluje se tu na slunce, měsíc a hvězdy, tu do lesů, vod, hor, oblaků, siných moří apod.
Duše zemřelých lidí zjevují se často jako světýlka. Pověsti o nich jsou velmi hojné. Podle domnění lidu československého světýlka, světlonoši, bludičky vyhlížejí jako malé děti nebo mužíčkové s lucerničkami na prsou nebo s hořícími košťaty v rukou. Zjevují se nejčastěji na hřbitovech nebo na močálech, zavádějí lidi do bahen a rybníků nebo je dusí a omamují.
Běda tomu, kdo se jim posmívá nebo na ně hvízdá; toho k smrti utepají. Mírnou prosbou lze si je však nakloniti, takže zbloudilému chodci ukážou pravou cestu. Zažehnávají se těmito slovy: „Zaklínám vás, bludičky, vy ubohé dušičky! Každé z vás dám po drobečku, ať se vrátí do hrobečku.“
Podobné představy mají Lužičtí Srbové o bludničkách, bludnicích a bludech, Poláci o blednicích, swietlicích, Rusové o ogoňkách (bolotných, bluždajuščích ohních), Srbové o macarulech, Slovinci o veduncích apod. Víra, že jsou to duše mrtvých, jest všem Slovanům společná.
Duše zemřelých lidí zjevují se často jako světýlka. Pověsti o nich jsou velmi hojné. Podle domnění lidu československého světýlka, světlonoši, bludičky vyhlížejí jako malé děti nebo mužíčkové s lucerničkami na prsou nebo s hořícími košťaty v rukou. Zjevují se nejčastěji na hřbitovech nebo na močálech, zavádějí lidi do bahen a rybníků nebo je dusí a omamují.
Běda tomu, kdo se jim posmívá nebo na ně hvízdá; toho k smrti utepají. Mírnou prosbou lze si je však nakloniti, takže zbloudilému chodci ukážou pravou cestu. Zažehnávají se těmito slovy: „Zaklínám vás, bludičky, vy ubohé dušičky! Každé z vás dám po drobečku, ať se vrátí do hrobečku.“
Podobné představy mají Lužičtí Srbové o bludničkách, bludnicích a bludech, Poláci o blednicích, swietlicích, Rusové o ogoňkách (bolotných, bluždajuščích ohních), Srbové o macarulech, Slovinci o veduncích apod. Víra, že jsou to duše mrtvých, jest všem Slovanům společná.
30.03.2008