Nová možnost sídla Mojmírovců? - V.
7. Pohřební hrobka Mojmírovců?
Na úpatí Nákla se nachází největší ložisko metanu, dnes je již vytěžené. Nazývá se Sedmirohé. Na něm jsou mohylovité pahrbky, vzniklé výrony uhlovodíků. Je jich sedm, od toho má zřejmě lokalita jméno. Tři větší mají výšku asi 12 m nad terénem a průměr ca 150 m. Ostatní čtyři jsou menší, přibližně poloviční. Tři nejvýraznější zanechaly zřejmě také své jméno v místních názvech Rohotří, Tři rohy, Tři kůty, Tři kopce a podobně.
Název místa rohů souvisí pravděpodobně s názvy osad Rohatec, Rohov, Rohožník a pod. Zajímavé je, že také Korutanci, zejména v dnešní části Slovinska mají horu, hrad i město Rogatec. Ba i název hlavního města římské provincie Noricum na soutoku řeky Moravy a Dunaje se nazývalo Carnutum, což lze vykládat také jako místo rohů (odvozeně i místo rohatého dobytka a jeho těl tj. masa).
Podivné kuželovité pahrbky vznikly mohutnými erupcemi uhlovodíků a vody (obr.10). Geologicky jde o t. zv. „bahenní sopky“. Některé mají svá jména, na příklad Čertoprd, Kopec a podobně. Text ibn Rusty je zřejmě popsal, jako kultovní místo, kde uctívají oheň a ukládají mrtvé v popelnicích: „... zemře-li někdo, spálí ho. Na druhý den po spálení uloží popel do nádoby a tu vynesou na pahrbek … po roce od úmrtí vezmou příbuzní 20 i více džbánků medoviny, shromáždí se na pahrbku a tam jedí a pijí a potom odejdou … a všichni uctívají oheň ...“ (1).
Plocha pahrbků i okolí vykazuje velké množství střepů, spálených kostí, dřeva a nachází se tu i kovové zlomky. Sedmirohé je na katastru obce Vacenovice. Tam se při těžbě písku nacházelo množství lidských koster (54). Vzdálenost, asi 2 km od propasti Nákla („půl hodiny chůze“), odpovídá archeologickým nálezům pohřebišť od sídliště. Staří Slované se obávali duchů zemřelých. Ti údajně neuměli překonat vodu (32, 50). Proto byly často pohanské mohylníky od sídliště odděleny vodním tokem. Místo Sedmirohé by svou polohou i tajuplnými výrony uhlovodíků mohlo nejspíše ukrývat starobylé kultovní pohřebiště. O tom, že Velehrad měl své pohřebiště předků, píše roku 1405 římský papež Enea Sylvii ve své Historia Bohemica: „Svatoplukův syn, jemuž svěřil vládu Arnulf, dal tělo svého otce, krále Svatopluka převézt na Velehrad a uložit do hrobky předků“(68).
Provedli jsme letecký průzkum ložiska Sedmirohé. Výsledkem bylo nalezení siluety stavby, která by mohla být takovou rodovou hrobkou (obr.11). Její rozměr je asi 25 x 20 m a její na západní straně je přistavena lichoběžníková konstrukce, která připomíná pohřební kapli. V okolí bylo zřejmě větší množství dalších menších objektů, nebo i hrobů.
V těchto místech byly již v minulosti nacházeny hroby. Většinou se však nezachovaly. Výjimkou je kostra pravděpodobně avarské princezny (119). Podle tehdejšího zvyku měla uměle prodlouženu lebku. Prováděli to stahováním hlavy obinadlem od útlého dětství, kdy jsou ještě lebeční kosti pružné a vzájemně spojené volným švem. Nález bronzové lité plakety boha vína Dionýza, plátované zlatem v těsné blízkosti siluety stavby i hlavice antického sloupu naznačují možnou funkci již v období předcházející Velkou Moravu (obr.12)..
V této souvislosti se vtírá i podezření na možnost, že četné městské znaky okolních měst i obou biskupství, které si na stolec Metoděje dělaly nárok (Bavorské a Moravské) mají prvek tří, sedmi, nebo jiného počtu rohů (zubů, trnů) (obr.13). Je velmi zajímavé, že na přístupových cestách jsou četné místní názvy, mající význam pahrbků. (Rohatec, Rohov, Rohotří, Rohožník, Tři rohy, Cánov, Cunín, Trnov, Trnava, Kopečnica, Kopcov, Kopčany, Horky aj.) Další názvy jsou zvukomalebné a mohou souviset s erupcemi (Čertoprd, Bzinec, Střílky, Střelice, Kvasice, Buchlov, Hluk) Další jsou názvy místa probořeného, nebo ukrytého v rokli (Radějov, Propast, Vrádiště, Vracov, Čertoryj, Babidol, Vnorovy a podobně). Vyškov má dokonce legendu, že jej založil Sámo jako vladařské sídlo, které bylo největší město na Moravě. (251) Legenda mluví o třech velkých mohylách v místě Sámova hrobu. Na jedné z nich měla být socha jeho ženy Víšky.
(Obr. 10) Pahrbky Sedmirohé.
(Obr. 11) Silueta stavby možné hrobky na Sedmirohé.
(Obr. 12) Nálezy u Sedmirohé.
(Obr. 13) Znaky rohů
Podivné kuželovité pahrbky vznikly mohutnými erupcemi uhlovodíků a vody (obr.10). Geologicky jde o t. zv. „bahenní sopky“. Některé mají svá jména, na příklad Čertoprd, Kopec a podobně. Text ibn Rusty je zřejmě popsal, jako kultovní místo, kde uctívají oheň a ukládají mrtvé v popelnicích: „... zemře-li někdo, spálí ho. Na druhý den po spálení uloží popel do nádoby a tu vynesou na pahrbek … po roce od úmrtí vezmou příbuzní 20 i více džbánků medoviny, shromáždí se na pahrbku a tam jedí a pijí a potom odejdou … a všichni uctívají oheň ...“ (1).
Plocha pahrbků i okolí vykazuje velké množství střepů, spálených kostí, dřeva a nachází se tu i kovové zlomky. Sedmirohé je na katastru obce Vacenovice. Tam se při těžbě písku nacházelo množství lidských koster (54). Vzdálenost, asi 2 km od propasti Nákla („půl hodiny chůze“), odpovídá archeologickým nálezům pohřebišť od sídliště. Staří Slované se obávali duchů zemřelých. Ti údajně neuměli překonat vodu (32, 50). Proto byly často pohanské mohylníky od sídliště odděleny vodním tokem. Místo Sedmirohé by svou polohou i tajuplnými výrony uhlovodíků mohlo nejspíše ukrývat starobylé kultovní pohřebiště. O tom, že Velehrad měl své pohřebiště předků, píše roku 1405 římský papež Enea Sylvii ve své Historia Bohemica: „Svatoplukův syn, jemuž svěřil vládu Arnulf, dal tělo svého otce, krále Svatopluka převézt na Velehrad a uložit do hrobky předků“(68).
Provedli jsme letecký průzkum ložiska Sedmirohé. Výsledkem bylo nalezení siluety stavby, která by mohla být takovou rodovou hrobkou (obr.11). Její rozměr je asi 25 x 20 m a její na západní straně je přistavena lichoběžníková konstrukce, která připomíná pohřební kapli. V okolí bylo zřejmě větší množství dalších menších objektů, nebo i hrobů.
V těchto místech byly již v minulosti nacházeny hroby. Většinou se však nezachovaly. Výjimkou je kostra pravděpodobně avarské princezny (119). Podle tehdejšího zvyku měla uměle prodlouženu lebku. Prováděli to stahováním hlavy obinadlem od útlého dětství, kdy jsou ještě lebeční kosti pružné a vzájemně spojené volným švem. Nález bronzové lité plakety boha vína Dionýza, plátované zlatem v těsné blízkosti siluety stavby i hlavice antického sloupu naznačují možnou funkci již v období předcházející Velkou Moravu (obr.12)..
V této souvislosti se vtírá i podezření na možnost, že četné městské znaky okolních měst i obou biskupství, které si na stolec Metoděje dělaly nárok (Bavorské a Moravské) mají prvek tří, sedmi, nebo jiného počtu rohů (zubů, trnů) (obr.13). Je velmi zajímavé, že na přístupových cestách jsou četné místní názvy, mající význam pahrbků. (Rohatec, Rohov, Rohotří, Rohožník, Tři rohy, Cánov, Cunín, Trnov, Trnava, Kopečnica, Kopcov, Kopčany, Horky aj.) Další názvy jsou zvukomalebné a mohou souviset s erupcemi (Čertoprd, Bzinec, Střílky, Střelice, Kvasice, Buchlov, Hluk) Další jsou názvy místa probořeného, nebo ukrytého v rokli (Radějov, Propast, Vrádiště, Vracov, Čertoryj, Babidol, Vnorovy a podobně). Vyškov má dokonce legendu, že jej založil Sámo jako vladařské sídlo, které bylo největší město na Moravě. (251) Legenda mluví o třech velkých mohylách v místě Sámova hrobu. Na jedné z nich měla být socha jeho ženy Víšky.
(Obr. 10) Pahrbky Sedmirohé.
(Obr. 11) Silueta stavby možné hrobky na Sedmirohé.
(Obr. 12) Nálezy u Sedmirohé.
(Obr. 13) Znaky rohů
11.04.2008
obr. 10
obr. 11
obr. 12
obr. 13