Pokroky poslední doby
Za onoho času, ve skutečnosti tomu ovšem není ani sto let, byla planeta Země a její obyvatelé relativně šťastní a zdraví. Ačkoli o výživě toho příliš mnoho nevěděli, měli konopí. Jediným komunikačním médiem bylo mluvené a psané slovo. Země třetího světa byly spokojené, byť v pozadí většiny degenerativních chorob byla podvýživa. Dnes příčinám kurdějí a podobných chorob rozumíme, ale délka života se podle všeho příliš nezměnila. Z našeho života se téměř úplně vytratilo konopí.
Se vzrůstající spotřebou smažených jídel, trvanlivého pečiva a průmyslově zpracovaných potravin nám dnes již samozřejmé zásadní znalosti o výživě nejsou nic platné. Představte si svět bez petrochemických produktů, smažených jídel, jemně mleté mouky, rafinovaných cukrů, rozvařených potravin a toxinů – svět plný čerstvého ovoce a zeleniny pěstovaných v hojném množství lokálně a bez chemických berliček. Představte si svět plný pohybu, volného času a nevyčerpatelné síly, která nic nestojí.
Příchodem neuvěřitelných komunikačních technologií jsou většině z nás všechny nezbytné znalosti volně dostupné a vbrzku zaplaví celý svět. V mnoha rozvojových zemích se zřizují internetové kavárny a modemy přístup k síti ještě dále rozšíří, zjednoduší a zlevní. Se všemi vymoženostmi poslední doby můžeme stále méně omlouvat líný, pohodlný a lhostejný způsob přežívání, který nenapravitelně poškozuje naše životy, planetu a lidstvo jako celek.
Jak dlouho ještě chceme pracovat pro „ekonomický zisk“, o němž si myslíme, že je naprosto nezbytný pro uspokojení potřeb výživy, oblečení a přístřeší pro nás a naše blízké? Jak dlouho se ještě poženeme dál, než začneme jednat a ne jenom pochybovat o přístupu společností, pro něž pracujeme, a o vlivu výsledků jejich činnosti, který mají na všechny naše bratry a sestry po celém světě i na planetu, kterou považujeme za něco zcela samozřejmého, jako bychom ji měli přisouzenou na věky?
Nemůžeme si dovolit „zapomenout“ na mnohostranná využití jednoletých plodin pěstovaných ekologicky, nečinně přihlížet, jak jsou domorodé kmeny vytlačovány z vlastních území a nuceny měnit staré způsoby života, z nichž seč můžeme sami tolik učit, jenom pro náš nenasytný a krátkodechý ekonomický rozmach. Probuďme se k životu v reálných a trvale udržitelných podmínkách, v němž můžeme plně využít všech posledních informací.
Nemyslím tím samozřejmě způsob života, jakým lidé žili před mnoha sty lety a který nám nejspíš připomínají komunity hippie. Spíš je potřeba plně zhodnotit výhody všech osvědčených technologií a využitelných znalostí, které nám jsou dnes dostupné. Potom si brzy uvědomíme důležitost životodárného konopí a stromů našich domovských krajin a zapomeneme na stres, který nám občas přináší nutnost překročit vlastní hranice a ometení.
Naučíme-li se sami o sebe postarat po všech stránkách, tedy tělesné, duševní a duchovní, pak se nám možná podaří vytvořit mírumilovné, trvale udržitelné prostředí, které podpoří nezbytnou změnu ve vědomí výrazné části populace, změnu, již se lidstvo začíná naléhavě dovolávat.
Již jsme přišli na to, že stížnosti a negativní kritika zkázy naší planety společnosti nepomůžou. K současné potřebě obnovené rovnováhy přispějeme daleko účinněji, pokud se staneme pozitivní součástí vlastní budoucnosti. Začněme žít změnami, po nichž tak toužíme.
Příchodem neuvěřitelných komunikačních technologií jsou většině z nás všechny nezbytné znalosti volně dostupné a vbrzku zaplaví celý svět. V mnoha rozvojových zemích se zřizují internetové kavárny a modemy přístup k síti ještě dále rozšíří, zjednoduší a zlevní. Se všemi vymoženostmi poslední doby můžeme stále méně omlouvat líný, pohodlný a lhostejný způsob přežívání, který nenapravitelně poškozuje naše životy, planetu a lidstvo jako celek.
Jak dlouho ještě chceme pracovat pro „ekonomický zisk“, o němž si myslíme, že je naprosto nezbytný pro uspokojení potřeb výživy, oblečení a přístřeší pro nás a naše blízké? Jak dlouho se ještě poženeme dál, než začneme jednat a ne jenom pochybovat o přístupu společností, pro něž pracujeme, a o vlivu výsledků jejich činnosti, který mají na všechny naše bratry a sestry po celém světě i na planetu, kterou považujeme za něco zcela samozřejmého, jako bychom ji měli přisouzenou na věky?
Nemůžeme si dovolit „zapomenout“ na mnohostranná využití jednoletých plodin pěstovaných ekologicky, nečinně přihlížet, jak jsou domorodé kmeny vytlačovány z vlastních území a nuceny měnit staré způsoby života, z nichž seč můžeme sami tolik učit, jenom pro náš nenasytný a krátkodechý ekonomický rozmach. Probuďme se k životu v reálných a trvale udržitelných podmínkách, v němž můžeme plně využít všech posledních informací.
Nemyslím tím samozřejmě způsob života, jakým lidé žili před mnoha sty lety a který nám nejspíš připomínají komunity hippie. Spíš je potřeba plně zhodnotit výhody všech osvědčených technologií a využitelných znalostí, které nám jsou dnes dostupné. Potom si brzy uvědomíme důležitost životodárného konopí a stromů našich domovských krajin a zapomeneme na stres, který nám občas přináší nutnost překročit vlastní hranice a ometení.
Naučíme-li se sami o sebe postarat po všech stránkách, tedy tělesné, duševní a duchovní, pak se nám možná podaří vytvořit mírumilovné, trvale udržitelné prostředí, které podpoří nezbytnou změnu ve vědomí výrazné části populace, změnu, již se lidstvo začíná naléhavě dovolávat.
Již jsme přišli na to, že stížnosti a negativní kritika zkázy naší planety společnosti nepomůžou. K současné potřebě obnovené rovnováhy přispějeme daleko účinněji, pokud se staneme pozitivní součástí vlastní budoucnosti. Začněme žít změnami, po nichž tak toužíme.
30.04.2008