Oleje

Ve dvacátých letech 20. století se olejniny začaly pěstovat podle zásady „více je lépe“. Vznikly první ohromné lisy, které měly nahradit lisy pomalé a nerentabilní, které produkovaly olej za studena a v malých množstvích. Tím se výroba jedlých olejů stala efektivnější a méně náročná na pracovní sílu. Později výrobci rozhodli, že stejně jako v případě cukru a mouky budou oleje zbavovat všech příměsí a nečistot. Rafinací se odstraňuje především karoten, vitamin E a lecitin. Tyto přirozené ochranné prostředky, které brání žluknutí, se začaly nahrazovat syntetickými látkami prodlužujícími dobu použitelnosti výrobků ochuzených o životní energii.
V regálech supermarketů a prodejen potravin dnes převažují oleje bez chuti a s nízkým obsahem esenciálních mastných kyselin. Používaní těchto trvanlivějších olejů o nižší výživové hodnotě kvůli ekonomickým zřetelům narušilo přirozený poměr esenciálních mastných kyselin a je podezření, že způsobilo vyšší výskyt některých „moderních“ chorob.
Výroba olejú z ořechů či semen zahrnuje množství jednotlivých stupňů. Semena se často mechanicky rozmačkají závitnicí, která je posouvá a tlačí na kovovou hlavici lisu. Tímto procesem vzniká zbytečné teplo. V těchto podmínkách reagují oleje s kyslíkem až 100x rychleji než za pokojové teploty. Tyto „nerafinované“ oleje zpracovávají bezcitné výrobní společnosti ještě dál – odvodňují je, čistí, bělí, dezodorují a přidávají syntetické antioxydanty, jejichž výsledkem jsou velmi populární rafinované oleje.
Bramborové lupínky smažené na nehydrogenovaných (neztušených) olejích by byly promáčené, což by zákazníci nejspíš s velkým nadšením nepřivítali. Oleje se hydrogenují kvůli rozmarům chuťových pohárků. Hydrogenace neboli ztužování spočívá v tom, že se dvojné vazby mezi atomy uhlíku v molekule mastné kyseliny obsadí neboli saturují atomem vodíku, což je reakce provázená vznikem volných radikálů. Chipsy jsou návykové. Chuťové pohárky rozpoznají typ a složení tuku a o to častěji pak touží po plnohodnotné stravě. Hydrogenované tuky s přemírou volných radikálů však tělo neuspokojují, mysl touží po dalším a stále větším množství tuků, a tedy i brambůrků. Je důležité si uvědomit, že tento bludný kruh touhu nikdy nenaplní.
Hydrogenace je nejhrubší zásah do struktury přírodních olejů. Hydrogenací se vyrábí levné roztíratelné tuky prodávané díky mnohamilionovým reklamním kampaním. Za dlouhou trvanlivost a snadné použití platíme narušeným zdravím a chybějícím pocitem pohody. Při hydrogenaci za přítomnosti kovových katalyzátorů působí na oleje tlak za vysokých teplot. Jako katalyzátor se používá často hliník spojovaný s Alzheimerovou chorobou, osteoporózou a rakovinou. Hliník nacházíme navíc v průmyslově zpracovaných sýrech, nealkoholických nápojích, konzervách, kuchyňské soli a někdy i ve vodě.
Navzdory tomu, že hydrogenované tuky nepotřebujeme a že jsou plné toxinů, splňují sen výrobců – jsou levné, mají přesně definované složení a nekazí se, stejně jako umělé hmoty jsou lacinou, přesně definovanou a totálně nezničitelnou alternativou k rostlinným vláknům.
Náklady na výrobu margarínů jsou nízké, a tudíž se můžou prodávat levněji než máslo, čímž se uvolňují finanční prostředky, které firmám dávají možnost bezstrastně investovat do výhodných přísad. Kupujte především tuky s označením „neztužený“, „neobsahuje transformy mastných kyselin“, „pro vegetariány“ a „přírodní, ale jen v malých množstvích.
Obsah škodlivých transforem mastných kyselin ve smažených bramborových hranolkách, cukroví a pečivu v množství přibližně 35 % jde na vrub těchto částečně hydrogenovaných olejů. Naštěstí toto zvrácené „přání zemřít“ nesdílí celý svět. Holandská vláda zašla již tak daleko, že prodej margarínů s transformami mastných kyselin zakázala.