Archiv



Obcianske zdruenie Genius loci Internetov strnka o bylinkch


Prameň > 2008 > > Getsemane

Getsemane

Getsemane

Na jednom posvátném kopci u Jeruzalému, nazývaném Har ha Zetim „Olivová hora“, se nacházela zdí obestavená oblast, důstojný háj starých olivovníků jménem Getsemane (gat shemanim, „lis na olej“). Zmiňují se o něm všechna čtyři evangelia.


O své poslední noci na zemi, lamentující nad vyhlídkou na nadcházející den mučení a ukřižování („Otče chceš-li, pak vezmi tento pohár ode mne“), vyhledal Ježíš společnost starých stromů, aby opět nalezl sílu a inspiraci. Uchýlil se do ústraní od svých učedníků a třikrát se pomodlil, když „tu se mu zjevil anděl nebe a dodával mu síly“ (Lukáš 22, 43).
V nesčetných jiných případech v židovských dějinách se otevřeně smýšlejícím jedincům ve stromech a v keřích zjevují „andělé“. Ježíš na tomto místě nebyl ani cizí, miloval ho a vracel se na ně kdykoliv jen mohl. Po poslední večeři se Ježíš „jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali“ (Lukáš 22, 39).
A Jan to říká ještě jasněji: „Po těch slovech šel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci. Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval“ (Jan 18, 1-2). Ježíš jako mudrc posvátného háje – bylo nám to někdy tahle podáno?
Jestliže se všeobecně uznávané hlavní poselství Krista – „Miluj bližního svého jako sebe sama“ – přemění ve skutek, pak by to muselo vést k takovému způsobu života, jenž nepůsobí žádnému jinému živému tvoru bolest. Podobně jako v buddhismu by pravá křesťanská víra inklinovala k vegetariánství, neboť Pán dal Adamovi a Evě jasné poučení, týkající se diety: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.“ (Genesis 1, 29)
S rozvojem psychologie naše společnost opět začala uznávat hlubší vrstvy duše. Dnes víme, že „miluj sám sebe“ (jako předpoklad toho, abys mohl milovat také bližního svého) v sobě zahrnuje také to, aby se člověk díval dovnitř, skrze svět zdání ven, a s láskou a odpuštěním přijímal ostatní.
Jako další nás Kristus vyzývá, abychom tuto formu péče a úcty používali také na všechny ostatní formy života. Toto, spolu s nevinným nadšením z rozmanitosti a krásy Božího díla (neboť ono Je ještě stále zahradou ráje) by mělo dokonce i křesťany vést k tomu, aby naslouchali neviditelným říším přírodních duchů. „Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“ (Jan 7, 24).
S takovými kořeny by se křesťanství mohlo stát překrásnou květinou na Zemi. „Svatý Duch“ bezpodmínečné křesťanské lásky jako „vinný kmen“, na němž je každý člověk plodnou, inspirovanou ratolestí – jaký to mocný symbol pro spirituální pohyb, který chce světu přinést mír!

- Fred Hageneder - STROMY velká kniha (Fontána, 2003) -
28.12.2008

index článkov
© 2002 - 2013 Genius loci
Dizajn romi
Script a optimalizácia PromoNet