FINANČNÁ KRÍZA

Jak byste odpovedeli na otázku: kdo rídí svet? Strucná odpoved zní „bankéri“. Peníze jsou v našem systému existence klícové, spolu s tím kdo je rídí. Moc nad penezi umožnuje moc nad lidmi. Bankéri ovládají peníze, tudíž ovládají lidstvo. Skutecne je to tak jednoduché. První zpravodajské skupiny byly soukromé. Jejich úcelem bylo zajistit, aby bankéri meli prístup k informacím drív, než kdokoli jiný. Nejslavnejší z nic byla Rothschildova skupina, které bylo natolik úspešná, že Nathan Rothchild byl schopen oklamat úcastníky londýnské burzy ohledne výsledku bitvy u Waterloo (vedel drív než kdokoli jiný že Anglie vlastne vyhrála).

 

       Nic se nezmenilo. Vetšina lidí žije v iluzi, že zpravodajské služba pracují pro stát a že stát pracuje pro lidi. Není tomu tak. Stát je verejný prostredek, jehož prostrednictvím vládnoucí elita (bankovní/korporátní) uplanuje moc nad lidmi a dostává se k ohromnému bohatství. Bezpecnostní služba je privátní prostredek, jehož prostrednictvím se dosahuje stejných cílu.

       Bankéri napríc celou historií zakládaly kruhy a kluby. Soucasnost se v nicem neodlišuje. Clenové techto kruhu (které se dále clení na vnitrní, strední a vnejší, nekteré se prekrývají, nekteré ne) jsou spojeni stejnými hodnotami a psychologií (psychopatií a charakteropatií), krví, dedictvím, vzdeláním, historií, penezmi a samozrejme mocí, kterou chejí mít úplnou. Clenové vnitrních kruhu se jen zrídka objevují na verejnosti a obecne nezastávají posty ve verejné správe. Naši prezidenti, premiéri, vládní ministri, politici, vysocí podnikatelé, predstavitelé bank a další verejné osoby patrí do stredních a vnejších kruhu. Mohou migrovat smerem dovnitr, ale až po opuštení verejné služby.

       Tyto kruhy jsou tajné a jejich cleny, hlavne ty ve vnitrních kruzích, témer nikdo nezná. Kdo má konecnou moc je téma, o kterém se hojne debatuje. I když jiste existují ti, jejichž rodiny zustaly na vrcholu po mnoho generací, není clenství nutne trvalé. Vždy dochází k výzvám a silná konkurence panuje obzvlášt na nižších úrovních. Aby clenové, nebo ‚hráci’ mohli stoupat vzhuru, musí být mazaní, nemilosrdní, a co je nejduležitejší, musí umet prežít.

      Aby si udrželi moc, musí hráci být neustále ‚ve hre’. Je duležité vedet, že i když nemáme pristup do jejich kruhu, které se nám z vencí mohou zdát jako pohodlné kluby, uvnitr panuje vysoká konkurence. To co se deje ve svete je dusledek techto konkurujících si sil. I když obecný smer byl stanoven cleny vnitrního kruhu moci, o detailech se na nejvyšších, strategických místech moci vede vždy nelítostný boj, vcetne clenu stredních a vnejších kruhu, kterí se pohybují na taktické a územní úrovni. Presne to se odehrává v soucasné ‚financní krizi’.

      Každý, kdo videl vnitrní mechanizmus celosvetové korporce nebo banky, bude souhlasit, že uvnitr podobných organizací existují tyto dve síly. Z vencí jsou neprustupné a soudržné, prestože se uvnitr bojuje.

 


      První úroven, kde verejnost vidí použití moci na svetovém jevišti, probíhá pres Bilderberg Group, Trilateral Commission, Council on Foreign Relations, Mezinárodní menový fond (IMF), Svetovou banku a Banku pro mezinárodní platby (Bank for international settlements - BIS).

      Zminované organizace mají oficiální verejnou tvár, ale vetšina jejich aktivit zustává zahalena tajemstvím nebo je zkreslena. Presto i pouhá verejná tvár BIS poskytuje dobrou predstavu o jejím dosahu a vlivu.

      BIS sídlí v Basileji, Švýcarsku a je nejstarší svetovou mezinárodní financní organizací. BIS odporuje mezinárodní menovou a financní spolupráci a je bankou pro centrální banky. ‚Cleny’ BIS jsou centrální banky, nebo menové orgány, z 55 zemí, mezi ne patrí i Fed, Evropská centrální banka, Banka Anglie, Banka Francie a Banka Japonska. BIS pravidelne porádá (alespon každé dva mesíce) setkání reditelu a vrcholných predstavitelu všech clenských centrálních bank. …

      Další setkání, kterého se úcastní vysoce postavení predstavitelé centrálních bank, se zameruje na správu menové politiky, sledování mezinárodních financních trhu a záležitosti centrálních bank. Klícovým cílem BIS je podpora menové a financní stability. Pro docílení techto zámeru má BIS radu výboru, vcetne dohledu nad bankovnictvím (regulace), svetové financní systémy, financní trhy a financní stabilita.

       Je nutné zduraznit, že tyto výbory nejsou pohými diskuzními fóry, ale že stanovují pravidla která rídí svetový bankovní systém, pravidla která mají v mnoha prípadech stejnou váhu jako zákon.

       Pokud pochybujete o rozsahu moci BIS, zvažte že se jedná o jednu z nejmocnejších organizací na svete, ale je pravepodobné, že až doted jste o její existenci nevedeli. …

 

      Když se zamýšlíme nad tím, kam to vše smeruje, je nezbytné si pamatovat základní pravdu: bankovní, politická a spolecenská elita lže. Lžou neustále, lži jim kapou z pusy, z televize a jejich médií. Lžou bez sebemenšího úsilí a je jim to jedno. … Pokud cást z toho, co prohlašují je pravdivé, pamatujte, že je to úcelové a není pochyb o tom, že vše bude zabaleno okolo lži.

      Z predchozího útržku je patrné, že reci politiku o absenci celosvetových pravidel a institucí, které by dohlížely nad bankovním a financním sektorem, a kterými nás média zaplavují jsou lži. Jakékloliv volání o nutnosti zavedení dalších opatrení jsou tedy další lež. Lži které nás mají o další krok priblížit k dystopii, ve které bude mít malá menšina úplnou moc nad vetšinou.

      Mnozí se budou snažit zesmešnit myšlenku, že soucasná krize byla umele vyvolaná a budou se ptát: proc, kým, za jakým úcelem. Podobá se to mouše, která neví nic o existenci pavouku a dohaduje se, zatímco se zmítá v pavucine, zda jsou pavouci skutecní ci nikoliv. První vec, kterou musí moucha vzít na vedomí je, že se chytila do síte. Jakmile dojde k tomuto záveru, prirozene z toho vyplývá, že pavouci existují, nebot ‚pavouci budují síte‘.

       A jsme chyceni v síti, která vznikla z historicky nevídaného a závratného rustu množství penez (viz. citát Thomas Jeffersona), neregulovaných trhu s komlexními a vysoce rizikovými financními nátroji, podporeno úcetními standardy, které pohánely stroj chamtivosti. Není žádných pochyb o tom, že dochází k presunu bohatství smerem od státu do bank a že panika je umele vyvolaná. Proto se nyní zkusme podívat, kam smerujeme a jak se tam pod dohledem inženýru reality dostaneme. zdroj:


 

       Je dobre zdokumentováno, a temi kdo skutecne pochopili velkou iluzi, které se ríká svetové financnictví, dukladne zmapováno, že financní vzestupy a následné pády jsou umele vytváreny financní elitou, prostrednictvím jejich nadvlády nad bankovním systémem, kam spadají cetrální banky a politické elity, jejichž kariéry financují. Každý pád je dusledek paniky, nastartované pádem významné financní instituce, panika, která se v médiích dále rozdmýchává prostrednictvím vypocítaného rozmístení informací do verejné sféry.

      Co se týce USA, panika v roce 1907 vedla k založení Americké centrální banky (Federal Reserve, Fed), zatímco zemedelská krize v letech 1920/21 vedla ke konsolidaci rozsáhlých pozemku, krach roku 1929 k rozsáhlé konsolidaci financní moci pro takové jako je J.P. Morgan a nastolila podmínky, které vedly k vzestupu fašismu v Evrope.

      Takto budeme lépe pripraveni se dívat na vše, co se deje na svete, jako soucást plánu. Již nyní zacíná být jasné, že v Evrope jsou tací, kterí nevidí jiné zbytí, než poskytnout Evropské centrální bance (ECB) obdobné pravomoce jakými disponuje Fed. Jsou popisováni jako ‚realisti‘ a financní krach má sloužit jako ospravedlnení tech, kterí podporovali mrtvou Evropskou ústavu a Lisabonskou smlouvu. Jak Evropská ústava, tak i Lisabonská smlouva, byly zamítnuty v tech málo zemích, kde vlády lidem dovolily vyjádrit jejich názor.

      Hlavním cílem Evropské ústavy a Lisabonské smlouvy bylo založení celoevropské centrální banky, která se má podobat americké centrální bance, v dusledku cehož by nevyhnutelne vznikla , i když se o tom nemluví, federální Evropa, kterou by ovládla malá financní elita.

      Irské 53% odmítnutí Lisabonské smlouvy melo být, alespon na nejakou dobu, tlustou cárou pres rozpocet federalistických plánu, i když by nebylo chytré si myslet, že nebyl pripraven plán C: plánem A byla Evropská ústava, plánem B byla Lisabonská smlouva. Díky knize od Naomi Kleinové ‚Shock Doctrine‘ (Doktrína šoku), bychom nemeli ani na chvíli podcenit rozsah manipulace, které jsou ti, jež usílují o svetovou a regionální nadvládu, schopni proto aby upevnili svou moc a bohatství.

       Scénár, kde je Evropa tlacena do hluboké recese, behem které, kvuli hyperinflací a pádu bank, dojde k rozpadu posledního zbytku strední trídy, kdy zbydou jen chudí, kterí budou ohýbat svá záda pod naprostou totalitou malé elity, je v soucasné dobe mnohem reálnejší než pred nekolika málo mesíci. Federální Evropa a fiskále silná Evropská centrální banka budou predstaveny, spolu se „silnou“ (tzn. fašistickou) vládou, jako jediné rešení, kterého se masy budou dožadovat.


      To samé platí v prípade USA, které jsou rabovány takovým zpusobem, že dolar diky deflaci, zpusobené zadlužeností která bude pro prežití Fedu nezbytná, nevyhnutelne padne. Mnozí spekulují, že bude predstavena nová celoamerická mena – Amero – aby vše zachránilo pod praporem nutnosti zavedení nového systému, jinými slovy „nového zacátku“.

      Bude zajímavé sledovat, zda bude nove federalizované Euro, nebo nové Amero, hotovostní menou, nebot mimo soucasný rozruch, je dostatek signálu, že se pomalu ale jiste blížíme k bezhotovostní spolecnosti. ... [zdroj]

      Politici G7 se sešli, aby vymysleli ‚rešení’. Jednoduše receno oznámili, že se uskutecní mezinárodní setkání, jehož výsledkem bude nová Brettonwoodská dohoda a preorganizovaní bankovnictví. Francouzský prezident Sarkozy prohlásil, že toto úsilí by melo vést k „novému kapitalismu“ a britský premiér Gordon Brown mluvil o „velmi rozsáhlých a velmi radikálních zmenách” a dále volal po „globálne uznávaných standardech dohledu a regulace”, které mají být „ve všech zemích aplikovány stejnomerne a dusledne”.

      Vypadá to, že nás dostali manévrem „doktrína šoku“. Oni (tzn. bankéri) celý problém vyvolali a nyní nám nabízejí jejich ‚rešení’, tedy neco co by bez krize, kterou ted vidíme, nemelo žádnou šanci na prijetí. Budou argumentovat, že nová technokratická, centralizovaná a autoritárská opatrení jsou potreba, prestože budou ‚bolestná’, každopádne je to pro dobro každého z nás a stejne nemáme na vybranou.

 

     Zásadní kniha Naomi Kleinové ‚Shock Doctrine’ (Doktrína šoku) vysvetluje postup, pri kterém se zámerne vyvolají šoky, smerováné na spolecnost a ekonomiku, které vedou k podmínkám, které umožní prosazení zmen, které by byly, pouhé mesíce predtím než došlo k šoku nebo šokum, nemyslitelné.

     Jak píše Stephen Martin, ve hre se hraje o úplnou svetovou nadládu


      Nyní precházíme k druhé fázi ekonomického blitzkriegu a špatnou zprávou je, že jako v každé totální válce, ani zde není obcan nicím jiným, než pouhým pešákem, který bude rozstrílen. Pridružené škody v ekonomické válce, at už v dusledku nezaplacené hypotéky, ztráty penze nebo celoživotních úspor, ztráty živobytí, nebo bezdomovectví patrí ke ztrátám na bojišti.


Šok a hruza (shock and awe) ekonomické války vypadá následovne:

      Nejdrív vytvorte šokující financní jed. Poté potrebné prostredí, aby jed mohl obíhat v ekonomice neprítele, v nejlepším prípade tak, aby netušil že jed byl pozren v dostatecném množství – dokud není pozde. Island je jeden príklad. Velké množství jiných ekonomik je v bode, kdy i oni budou ‚hlupákem který to má spocítané’. Island je pouze první na rade, nebot když jde o to docílit financní svetové nadvlády, každá malá ekonomika se pocítá, víte.
Strategie:

• nejdrív vytvorit a poté podat šokující financní jed, poté mít pripravenou protilátku, která bude nabídnuta spolu s podmínkami.
• Jed známe pod ruznými jmény, ale držme se tech nejoblíbenejších: kreditní deriváty (collateralised debt obligation nebo CDO).
• Poté co bude dostatecné množství toxického odpadu obíhat, je možné znicit celé ekonomiky.
  

      Na trhu se nachází další financní jedy, a nesmíme zapomenou na ten prvotní v podobe ‚nekryté meny‘, ale i když jsou meny méne toxické, pracují delší dobu a s odlišnými protilátkami, které jsou nicméne pri podání stejne šokující.

      Martin ve svém clánku popisuje užití Mezinárodního menového fondu jako protilátku, která bude vypuštena na cílovou ekonomiku. My jsme toho názoru, že i když bude MMF rozhodne použit ... na menší ekonomiky, pro budoucnost svetové ekonomiky bude klícová Nová Brettonwoodská dohoda.

      Behem posledních osmi let nám média, spolu s tvurci financní politiky tvrdili, že žijeme v nejlepším možném ekonomickém svete. A ted nám najednou tvrdí, abychom panikarili. Strach a panika slouží jako spoušt.

      Domníváme se, že soucasná ‚krize‘ je jen jedním ze série šoku, ke kterým dojde behem príštích dnu, týdnu, mesícu a dokonce let. Smer, kterým jsme vedeni, je viditelný. Gordon Brown, Nicholas Sarkozy a George Bush nepretržite propagují nutnost „Nové Brettonwoodské dohody“. Puvodní „Brettonwoodská dohoda“ odsouhlasená v tajnosti po dvou a pul letech plánování v roce 1944, dala vzniknout koncepci pro poválecný ekonomický rád, kterého jsme v dnešní dobe svedky, koncepce, která byla ve své podstate a pojetí nespravedlivá, protože soustredila ohromné bohatství do rukou malé menšiny a vedla k nevýslovnému utrpení, hladovení a smrti tech, kterí se nacházeli mimo privilegované ekonomiky západu.

      Hlavní principy této dohody nadiktovaly USA, které byly celkovým vítezem druhé svetové války, behem které byla Evropa zcela zdevastována, jak po stránce fyzické tak i ekonomické. Volný obchod a volné trhy byly na poradu dne, stejne tak i ‚zlatý standard‘, ve kterém byl americký dolar de facto svetovou rezervní menou.

      Výsledky tohoto systému byly všem propagovány jako výhody kapitalismu volných trhu, ve kterém USA hrály roli laskavého rodice. Skutecnost byla samozrejme zcela odlišná: USA uplatnovaly nadvládu nad Evropou a vetší cástí rozvojového sveta, používala svoji vojenskou sílu k potlacení a znicení tech, kterí stáli v ceste, využívala ekonomické moci a rozsáhlého aparátu informacních služeb k udržení nového imperializmu, za cenu otroctví a zabíjení milionu lidí. Krome okovaných bot CIA, které pochodovaly napríc Latinskou Amerikou a velkou cástí Asie, byl ve skutecnosti MMF, který mel potírat chudobu, spolu se Svetovou bankou použit pri tvorbe chudoby a znásilnování zemí.

      Realita, která vznikla v dusledku Brettonwoodské dohody, byla pred vetšinou lidí na západe peclive skryta a to samé bude platit i v dnešní dobe. Velkolepé projekty budou zabaleny do vzletných, nicméne zcela prázdných slov; za nimi bude stát peklo neúprosné síly kapitalismu volných trhu: peklo pro celý svet a každého cloveka, kde bude malá elita sedet na vrcholku pyramidy.

      Nic není pevne dáno, protože podobný vývoj je pokaždé dynamický, neustále se pretvárející a menící, protože se musí prizpusobit vlivum doby. Tudíž stále probíhá vyladování Nového svetového ekonomického porádku, pozice nejsou hrácu jisté. Vše nicménne smeruje k svetové ekonomické hegemonio uvnitr Nového svetového ekonomického porádku: na jednu stranu ocekávejme vzletné projevy svetových politiku o nutnosti mezinárodní spolupráce, na druhou jejich snahu posílit své vlastní pozice.

      Domníváme se, že závod rekapitalizovat banky (které zcela prekracuje úroven která je v soucasnosti potrebná), rozsévání prehnaných tvrzení a paniky, casovaná bomba trhu s deriváty, se kterým se manipuluje a spech zmenit úcetní normy, to vše je soucástí uspechaného rozmistování hrácu.

      Domníváme se, že príští týdny budou neco, jako když vás nekdo za kotníky táhne po schodech dolu, vaše hlava se uhodí na každém schodu, zatímco jsme taženi dál a dál, dokud nebudeme tak zesláblí, omlácení a zoufalí, že se budeme dožadovat a prijmeme cokoliv, co nám muže poskytnout jistotu. Jistotu jídla, oblecení, strechy nad hlavou a samozrejme bezpecnost, nebot k nicemu nedochází v izolaci a nesmíme zapomenout na ‚válku proti teroru’ která je proti nám vedena.



       Není treba zavádet nový menový systém, prestože se nás politici snaží o této nutnosti presvedcit. Co ale bylo behem posledních 20 let treba, je rádne regulovaný a odpovedný financní sektor. To že jej nemáme není žádná náhoda osudu, ale spíš dusledek zámerné politiky. Greenspan sice muže tvrdit, že z niceho nic prozrel, nicméne s podobným tvrzením muže jít k šípku, protože jeho postup byl zámerný a obratný, vykalkulovaný aby presne vedl k výsledkum, které ted vidíme. Deregulace spolu s neexistující regulací v bankovnictví muselo nutne vést k extrémum. Extrém rízený chamtivostí. Raketový vzestup následovaný pádem.

      Budou se snažit okolo nás nepozorovane pronést rozlicné veci, zatímco se clenové mocných kruhu boudou mezi sebou tahat o moc nad sobe podobným a nadvládou nad námi. Co tedy mužeme do budoucna ocekávat?

      Jsme ocividine svedky formování rozdílných názorových stran: evropané chtejí to, co jejich predchudci v Bretton Woods; regulovaný, intervencionalistický kapitalismus, zatímco americané budou chtít zachovat soucasný stav: volné trhy, volné podnikání a volný obchod. Nakonec vyhraje americká strana, i když bude evropské strane ucinena úlitba, která nebude mít vliv na mocné, ale která opet oseká svobody bežných lidí. Dojde k dalším omezením a vniknutí do našich osobních financí.

      Bude zavedena nejaká nová mena. Aby nakonec pozdné opatrení mohlo existovat, bude potreba rezervní mena. V tomto bode se zacnou dít zajímavé veci a práve sem smerují v soucasné dobe probíhající presuny. Zrejmými kandidáty na statut rezervní meny jsou americký dolar a euro, i když nekterí komentátori spekulují o možnosti, že vhodnejším kandidátem muže být cínský juan. Možná, že nedávný propad hodnoty eura a britské libry, je soucástí prípravy, behem které bude umele nastavena smenná hodnota na danou úroven, která bude v blízké budoucnosti využita.

      Dále kolují mnohé spekulace o nové severoamerické mene nazvané Amero. V soucasném stavu si nemyslíme, že by na menových trzích panovalo dostatecné napetí k tomu, aby na urcitém území mohlo dojít k zavedení nové meny, ani dostatek casu, kterého je treba pro zavedení nových men (stací se podívat na euro, behem jehož prijmutí je treba splnit konvergencní kritéria a omezení rozpoctu, podobne stanovovaný MMF.

      Soucasné dohady o tom, že dnešní instituce nejsou schopny spravovat svetové záležitosti, vcetne presunu kapitálu kterými jsou jednotlivé zeme zavaleny naznacuje, že se v zákulisí pracuje na ustanovení svetové centrální banky; nemyslíme Banku pro mezinárodní platby, která prozatím zustává v pozadí. Pro dosažení podobného cíle muže dojít k reforme MMF, ale o tom pochybujeme. Na zacátek muže být ustanovena komise predních centrálních bank, jejichž doporucení poslouží k založení nové svetové centrální banky.

      Ohlušující ticho, které panuje ohledne existence Banky pro mezinárodní platby, je v tomto smeru znepokojující, protože tato banka by mohla jednoduše splnit pododnou funkci; možná že zatím nenastal ten správný cas, což naznacuje že se približujeme k mnohem horším problémum. Skutecný držitel moci schovaný za trunem se vždy snaží zustat v pozadí, aby na nej nemohla být svalena vina za nepokoje a utrpení.

     Se vším co bylo receno existuje další možnost, která nebyla nikde jinde zmínena: zcela nová virtuální mena. Ta by vyžadovala svetovou centrální banku. A v praxi by to mohlo fungovat následovne:

     Nová svetová mena (‚Globo’) by nebylo hotovostní menou a bylo by mimo dosah bežných smrtelníku, prave jako bylo možné po Brettonwoodské dohode vymenit americký dolar za zlato, ale pouze v prípade centrálních bank, ne u jednotlivcu nebo spolecností.

     Smenný kurs pro každou svetovou menu vis-à-vis ‚Globo’ by se mohl pohybovat pouze v omezeném spektru.

     S postupem casu by se mezinárodní obchod a pujcky státu uskutecnovaly prostrednictvím ‚Globa’, až by nakonec každý bankovní úctet, a kreditní/debitní karty, prešly na nový systém.

     ‚Globo’ by bylo bezhotovostní, bylo by pouze virtuální menou. Bezhotovostní mena se zdá být dokonalým rešením pro ty, kterí si prejí vymýtit poslední zbytky svobody, prestože zavedení muže nejakou dobu trvat.

      Mezitím se muže stát, i když to zní šílene, že americký dolar bude znovu urcen jako svetová rezervní mena. Fakt, že Spojená státy zkrachovaly a dolar nemá žádnou cenu, je presne to pravé. Bezcennost dolaru nevyhnutelne povede k další a rozsáhlejší financní krizi, což je treba k protlacení plánu našeho teoretického ‚Globa’. Nezapomínejme, že veškerá moc je v rukou tech, kterí rídí peníze a práve úplná moc je v sázce pri budování Nového ekonomického porádku.

      Muže být nedávný rýchlý rust amerického dolaru (všimnete si Sarkozyho prohlášení pred nekolika mesíci o údajné nadhodnocenosti eura o 30%), vcetne odlivu penez k americkým cenným papírum, prípravou na podobný tah? Znamenalo by to, že by Cína i Japonsko, kterí vlastní $3 biliony v amerických cenných papírech, byly spokojeni a Amerika by ješte nejaký cas zustala svetovou ekonomickou velmocí.

      At už se stane cokoliv, meli bychom prinejmenším ocekávat vznik seskupení jakéhosi menového bloku, nebo rovnou návrat ke svetové rezervní mene. Muže se stát, že prubeh událostí bude natolik rychlý a každá nová krize muže bude dostatecne dramatická k tomu, aby byl systém podobný ‚Globu‘ zaveden dríve, než si mužeme v soucasné dobe predstavit. Ospravedlnení tohoto kroku muže zahrnovat široké užívání hotovosti v ‚cerných ekonomikách‘, které vzniknou behem prohlubující se krize, spolu s hyperinflací podobné té z období výmarské republiky, nebo rozsáhlé deflace až nebude k dostání hotovost. Každý z techto scánáru mužou naši bankovní páni použít.

     Kdesi v novém seskupení bude hrát nejakou roli zlato. Propad ‚tržní‘ ceny zlata je zcela proti financnímu myšlení. Svetový financní systém se rozpadá a my jsme svedky klesající ceny zlata. Není pochyb že jde o manipulaci. Ale proc manipulovat zlato? Muže to být tím, že stejne jako v predchozích krizích, bude zlato použito k podeprení rezervní meny, zabaveno nebo nucenne vykoupeno za stanovené ‚tržní ceny‘, nebo dojde ke všem trem dohromady.

     Je jisté že dojde k založení nových, nebo upravených mezinárodních institucí. Že tyto instituce budou sloužit pouze bankovní a korporacní elite je také dané. Dále mužeme ocekávat, že k vynucení nového ekonomického porádku, budou použity existující zákony proti praní špinavých penez, terorizmu a korupci. Bylo nám receno, že tyto zákony mají zabránit drogovým pašerákum prát špinavé peníze, ochránit nás pred terorizmem a zabránit korupci. Presto nejvetšími prodejci drog jsou zpravodajské agentury (skutecne si nekdo myslí že nejmocnejší lidé sveta prenechají podnikání v hdonote mnoha miliard dolaru nekomu jinému?): nejvetšími teroristy sveta jsou naše vlády, jejich armády, žoldáci a tajné armády, vcetne celého systému ve kterém žijeme, který je prohnilý korupcí. Jaký je tedy smysl techto zákonu? Tyto zákony mohou být pouze použity proti nám, normálním, nepsychopatickým lidem sveta.

       Doufáme že behem našeho malého výletu do ekonomického sveta divu jste nabyli dojmu, že vše není takové jaké se zdá být a že tato zámerná krize není ani ‚prirozená‘, ani neprobíhá v izolaci. Jak je slavne prisuzováno Franklinu D. Rooseveltovi, „V politice se nic nedeje náhodne, pokud k necemu došlo, bylo to zarízeno“. To samé platí o svetovém financníctví.

      Poslední úryvek pochází z clánku, který byl napsán v únoru tohoto roku(08´), kdy se v Británii zachranovala banka Northern Rock. Jde o úplný konec a prognóza budoucnosti je dlouhodobejšího rázu:


      Když dojde ke kolapsu jako v roce 1929, následuje rozpad celé ekonomiky. Úspory jsou ztraceny (peníze pretanou mít hodnotu), dojde ke ztráte zamestnání a pouze veci, které jsou nezbytné k prežití, se stanou duležitými, i když i ty mohou být nedostupné a lidé zacnou umírat hlady. Nicméne ted dávejte dobrý pozor: dve veci se nikdy nemení: 1) vaše dluhy zustávají a 2) aktiva, které dluhy financovaly, vetšinou zustávají. Záleží na tom, zda zadlužení sloužilo k financování skutecných vecí, nebo jen pro financování urcitého „životního stylu”, v druhém prípade zustává jen dluh a žádná aktiva spojena s tímto dluhem.

      Z historieckého hlediska jsou tyto dluhy zákonne vymahatelné v plné šíri povolené zákonem: obuškem, tazerem, devítkou atd. To znamená že prijdete o vše – veškerá vaše aktiva – abyste splatili dluhy za peníze, které bankéri vytvorili a které ve skutecnosti nemela žádnou cenu, ale které byli vámi použity na financování urcitého „životního stylu” (zakoupení predraženého domu nebo vozidla, dovolené, deti navštevující soukromou školu, tanecní kurzy, atd.) nebo pro pouhé prežití. * klesanie úrokových sadzieb až k nulovým hodnotám má rozšíriť už aj tak enormnú zadĺženosť ľudí?!red.

      Pokud jde o extrémní prípad kolapsu bank, nemusí být k dispozici žádné peníze. To se stalo díky zámeru Fedu v roce 1929, když byly z bankovního systému odebrány velké cástky penez, stav který byl jen cástecne zvrácen behem Nového údelu. V této dobe byl i zbytek pracujících kvuli nižším výplatám a nedostatku volných míst placen stále mín a mín, dokud banky nezabavily aktiva, kterými se rucilo za dluhy. Banky zabavovaly rodinné domy, farmy a podniky. I zdánlive velké spolecnosti byly zbankrotovány a zabaveny bankéri a jejich práteli.

 

     Na základe dat, která jsem zde shromáždil se domnívám, že se chystá úplný kolaps financního systému. …

     Bohatí nejsou stále více bohatší díky rustu cen jejich aktiv, ale díky systému, který vysává ohromné hotovostní cástky, využívané ke skupování dalších a dalších skutecných aktiv, zatímco pocty chudých rostou a každý den pribyde stále vetší pocet lidí, kterí se beznadejne snaží udržet svou životní úroven, která nám média v reklamách prezentují jako „právo” každého z nás.

     Asi nikdo by nepovažoval vlastnictví domu, auta nebo jidlo pro vlastní rodinu za „živostní nadstandard”, ne však elita. Z jejich pohedu jediné, co si masy zaslouží, jsou chatrc a hadry, tedy dokud jste schopni pracovat.

     Až bude nakonec dána zelená k rozpadu systému, prijdeme najednou o veci, o kterých jsme se dríve domnívali že vlastníme. Prijdeme o naše domy, naše úspory (pokud nejaké máme), naši práci (ve vetšine prípadu) a o mnohem více. Penežní systém se zhroutí.

    V tomto bode nám bude ucinena nabídka:

- Mužete zustat ve vašem dome, ale bude ve vlastnictví centrální bytové spolecností.

- Budete pracovat na urcené pozici a kredity za vykonanou práci budou použity na zaplacení vašeho ubytování u bytové spolecnosti.

- Budete moci cestovat firemní dopravou pouze v blízkém okolí.

- Pokud nebudete mít dostatek kreditu a nebudete provereni systémem, nebude vám dovoleno cestovat národne nebo mezinárodne.

- Vaše deti budou vzdelány ve firmou rízených školách zpusobem který urcí systém.

- Budete jíst jídlo které vám za vaše kredity poskytne firma a to bez ohledu na to, zda se jedná o stravu která vám vyhovuje.

- Nebude vám dovoleno zajímat se o obsah potravin; do jídla bude pridáno libovolné množství chemikálií zarucujících dle potreby dlouhé skladování potravin.

- Bude vám poskytnuta zdravotní péce, jejíž úroven bude vycházet z množství vašich kreditu a vašeho chování. Pokud se nebudete chovat tak jak je vám narízeno, nebudete mít prístup ke zdravotní péci.

- Nikdo neprežije mimo systém.

Budete nevolníkem v nové feudální spolecnosti. …

      Možná si myslíte že je to moc, že jsem se zbláznil, ale chvíli se nad tím zamyslete: vetšina feudálních spolecností skoncila tak, že nevolníci vzali své vidle, zaútocili na pánuv zámek a zlyncovali ho. Máme v dnešní spolecnosti stejnou možnost?

      Pochybuji o tom. Žádná možnost nakupovat bez „kreditu”, žádné nezávislé zdroje potravin, veškeré vaše komunikace, at telefon nebo internet, budou sledované, každý váš pohyb bude sledován prostrednictvím RFID cipu, GPS nebo kamer, zatímco vaše myšlení bude tvoreno médii rízenými korporacemi, a to ani nemluvíme o širokém využití tajných vezení, mucení, válek pro zisk a terorízmus který vás udrží dostatecne vystrašené, potlacené a impotentní: nemužete delat vubec nic.

     Otroky už jsme, ale zprávy v bankovním systému naznacují, že nejsme daleko k tomu, až nám to bude naservírováno prímo pod nos.

     Jednoduše receno: každý z nás už je pouhým císlem a brzy vám budou predstaveny nezvratné dukazy o tomto faktu.

     A na konec krátké shrnutí. To co na svete v soucasné dobe probíhá, je další plánovaná krize, na jejímž konci bude vznik tzv. nového svetového poradku, neo-totality, ve které chce systém rídit nejen vaše telo, ale i vaše myšlenky. Jak již bylo zmíneno, jednoduše receno, vše co se odvíjí na jevišti sveta je boj psychopatu, lidí bez svedomí, proti zbytku nás normálních lidí. Zbytek jsou detaily.