David Duke
Českými médii již několikrát proběhla zpráva, že do České republiky, konkrétně do Prahy a Brna, se chystá přijet David Duke, nepřesně označovaný za posledního vůdce Ku Klux Klanu. Cílem jeho cesty, kterou organizoval bývalý vůdce neonacistického Národního odporu Praha, Filip Vávra, měla být přímo akademická půda Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde měl mít Duke vlastní přednášku. Z toho ale po mediálním provalení celé věci sešlo. Nicméně podle posledních informací Duke svojí cestu za svými neonacistickými kamarády nezrušil. Jakého „hosta“ nám to sem neonacisté vlastně přivedli?
David Duke se narodil v rodině inženýra ropné společnosti Shell v Oklahomě v roce 1950, ale od svých mladických let žije v jižanském státě Louisiana. Jeho dětství bylo problematické, neboť jeho matka byla těžká alkoholička. S rasistickým a ultrapravicovým aktivismem začal již jako mladý: v roce 1967 vstoupil do Ku Klux Klanu a v roce 1970 založil přímo na Lousiánské univerzitě mládežnickou organizaci jedné z tehdy existujících amerických neonacistických stran. Fotografie i vyprávění jeho spolužáků ukazují, že Duke si tehdy doslova fetišisticky liboval v oblékání nacistické uniformy a vystavování hákového kříže na své paži. Zejména výročí Hitlerových narozenin zavdalo Dukovi příčinu k hajlovacím orgiím, které provozoval přímo na univerzitním dvoře i v posluchárnách. Na obrázku dole mašíruje po univerzitním kempusu s transparentem požadujícím zplynování sedmi levicových, protiválečných aktivistů (Abbie Hoffmana, Jerryho Rubina, Toma Haydena ad.) souzených v Chicagu. Dnes svoji nacistickou minulost omlouvá výstřelky mládí.
Po absolvování univerzity v roce 1974 zakládá Duke svoji vlastní frakci Ku Klux Klanu a stává se Velkým čarodějem, což je tradičně nejvyšší funkce v Klanu. Klan již tehdy nebyl, stejně jako není dnes, jednotnou organizací, ale spíše hnutím desítek různých skupin s vlastním vedením a často vzájemně konkurenčními či nepřátelskými vztahy. Duke se rozhodl dát svoji skupině „moderní“ charakter – bílé pláště a kapuce na veřejných demonstracích vystřídala saka a kravaty, ženy se prvně mohly zapojit přímo do stejné organizace jako muži, a Dukův klan také dovolil a všemožně podporoval vstup katolíků, dřívějších tradičních nepřátel, do řad Klanu (v Louisianě tvoří katolíci, na rozdíl od ostatních jižních států, velmi významnou část populace). Duke omezil také polovojenské, militantní a teroristické aktivity Klanu a snažil se svoji organizaci budovat jako nenásilné politické sdružení bojující za změnu cestou občanského aktivismu a voleb. Tato taktika slavila určitý úspěch, Dukova skupina rostla a v roce 1976 se ji podařilo v Louisianě zorganizovat setkání 3000 členů Klanu, největší manifestaci tohoto rasistického hnutí od 60. let. Protože ale ostatní skupiny Klanu často zůstaly věrné násilí a terorismu – zmínit lze brutální útok na členy hnutí za občanská práva v Mobile, Alabama v roce 1977 a masakr 5 aktivistů Komunistické dělnické strany v Greensboro, Severní Karolína v roce 1979 – což podle Duka poškozovalo pověst Klanu, rozhodl se koncem 70. let z organizace odejít a založit kravatový KKK nazvaný Národní sdružení pro povznesení bělochů (NAAWP), napodobující svým jménem jednu z tradičních a nejznámějších liberálních organizací bojující za občanská práva pro černošské obyvatelstvo. Tato organizace šířila svoji rasistickou a ultrapravicovou agendu na politických mítincích a schůzích s občany. Terčem byli černoši a jejich údajné zvýhodňování, kriminalita „barevných“, imigrace, drogy, provádění potratů, homosexuálové, liberalismus v soudech a vězeňství, roztahovačná federální vláda pošlapávající práva států, liberálové, socialisté a světová židovská konspirace. Duke zároveň již v 70. letech zahájil dráhu politika. Opakovaně kandidoval (v 70. a 80. letech za demokraty, od roku 1989 za republikány) na různé úřady včetně prezidenta USA, ale s jedinou výjimkou nikdy neuspěl. V letech 1990 a 1991 ale ve volbách na posty senátora USA za Louisianu a guvernéra Louisiany získal 60 a 55% bělošských voličů v tomto státě, což čítalo až 700 tisíc hlasů!
Duke mezi svými příznivci při kandidatuře na senátora
Pouze koncem 80. let zaznamenal Duke svůj zatím jediný úspěch na oficiálním politickém poli, když se mu podařilo těsně zvítězit ve 14. louisianském obvodu (farnost Jeffereson) a získat post poslance sněmovny státu Louisiana, který zastával dva roky. Největší publicity se mu zde dostalo návrhem na „řešení“ chudoby v tomto státě, když navrhnul finanční pomoc a přidělování potravinových poukázek chudým ženám (mezi nimiž jsou disproporčně mnoho zastoupeny černošky a hispánky) na základě jejich souhlasu s dočasnou sterilizací. K ní měl být použit hormonální implantát Norplant – tehdy v podstatě nevyzkoušený přípravek se silnými vedlejšími účinky (přibírání na váze, vypadávání vlasů, nevolnosti), který se dnes již v USA na základě soudních rozhodnutí nesmí používat. Plán byl jako rasistický a asociální odsouzen širokou veřejností v celých Spojených státech, ačkoliv našel i řadu zastánců. V roce 2008 se vytasil s téměř stejnou myšlenkou republikánský státní poslanec John LaBruzzo, shodou okolností zastupující stejný volební obvod, jaký zastupoval před 20 lety David Duke. Duke na sebe rovněž upoutal pozornost, když se zjistilo, že svoji kancelář poslance používal jako prodejní místo (neo)nacistické literatury včetně Hitlerova Mein Kampfu a Turnerových deníků od Williama Pierce.
Od začátku 21. století již Duke nikam nekandidoval. Opustil NAAWP, které kvůli vnitřním konfliktům procházelo úpadkem, a založil v roce 2000 organizaci NOFEAR, Národní organizaci pro práva Euro-Američanů, v roce 2001 přejmenovanou na EURO, Organizaci euro-americké jednoty a práv. Stal se aktivistou píšícím články, které kromě jeho vlastních stránek na internetu hojně přebíraly také různé skupiny Ku Klux Klanu, neonacistů a bělošských rasistů, zejména pak ultrapravicové internetové fórum Stormfront, vedené Dukovým přítelem Donem Blackem, které je nejnavštěvovanější neonacistickou internetovou stránkou v USA a je široce známé i neonacistům v zahraničí. Vedle článků publikoval Duke v roce 1998 též sedm set stránkovou autobiografickou knihu My Awakening (Mé probuzení). Je zajímavé, že pamflet, kterým jeden ze zakladatelů NSDAP, Anton Drexler, přesvědčil Hitlera k činnosti v této straně, se jmenoval Mé politické probuzení. Duke rovněž šíří své poslání na vlnách rádia. Především se ale stává cestovatelem, který reprezentuje americkou krajní pravici v celém světě. V 90. letech minulého století a prvním desetiletí toho současného uskutečnil bezpočet cest, při nichž se setkával s vůdci ultrapravice, neonacistickými militanty, rasisty, popírači holocaustu i zuřivými antisemity z akademických a politických kruhů. Osobně se potkal s předsedou britské BNP, Davidem Griffinem, s vůdcem francouzské Národní fronty, J. M. Le Penem, s popírači holocaustu a nacistickými apologety Davidem Irvingem a Ernestem Zundelem, s vůdcem ruské Pamjati a fašistické Ruské národní unie, Konstantinem Kasimovským, nebo s vůdci Vlámského zájmu. Oceněn byl i antisemity v syrském parlamentu, kde ho jeden poslanec pochválil jako „velmi sympatického zástupce obyčejných Američanů“. Asi vrcholem Dukovy „kariéry“ pak musela být jeho účast na Světové konferenci popíračů holocaustu v prosinci 2006 v Teheránu, kde hned úvodem vřele poděkoval za pozvání samotnému íránskému prezidentovi Ahmadinejadovi. Dukova dráha měla ale i své kaňony. Aby se uživil, vydal v roce 1976 pod ženským pseudonymem návod pro ženy, jak se uspokojovat, jak správně provádět felaci a jak si užít anální sex – rady přitom obšlehl z jiných časopisů pro ženy. V roce 2002 zase skončil na 15 měsíců ve vězení za daňové podvody. Přitom zároveň vyšlo najevo, že je závislým gamblerem.
David Duke již na sobě vyměnil nacistickou uniformu, plášť a kápi Ku Klux Klanu i kravatu a sako republikánského státního poslance. Řečnil pro neonacistické vyholence, bělovousé a licousé oplakávače Konfederace, ukrajinské akademiky a ruské generály řešící tajemství židovského krvesmilstva, rozzlobené bílé hospodyně v Lousianě i vůdce politických stran, poslance a prezidenta. Jeho róba a přístup se za 40 let změnily, ale názory zůstaly stejné. V současnosti je nejznámější postavou americké krajní pravice mimo té, co občas vládne v Bílém domě. Ne všude jej ale vítají s úsměvem a oceňují jeho rasistické nenávistné slinty potleskem. Ve Španělsku dostal při návštěvě jednoho ultrapravicového nakladatelství s popíračskou literaturou výprask od barcelonských antifašistů. Ve Švédsku pak pod pódiem, kde řečnil, našly dokonce „bombičku“, která bohužel zapomněla fungovat. Nyní má Duke navštívit Českou republiku. Jak proběhne a skončí jeho návštěva? Udělejme vše proto, aby si toto rasistické prase odneslo na tuto zem tu nejhorší vzpomínku!
Po absolvování univerzity v roce 1974 zakládá Duke svoji vlastní frakci Ku Klux Klanu a stává se Velkým čarodějem, což je tradičně nejvyšší funkce v Klanu. Klan již tehdy nebyl, stejně jako není dnes, jednotnou organizací, ale spíše hnutím desítek různých skupin s vlastním vedením a často vzájemně konkurenčními či nepřátelskými vztahy. Duke se rozhodl dát svoji skupině „moderní“ charakter – bílé pláště a kapuce na veřejných demonstracích vystřídala saka a kravaty, ženy se prvně mohly zapojit přímo do stejné organizace jako muži, a Dukův klan také dovolil a všemožně podporoval vstup katolíků, dřívějších tradičních nepřátel, do řad Klanu (v Louisianě tvoří katolíci, na rozdíl od ostatních jižních států, velmi významnou část populace). Duke omezil také polovojenské, militantní a teroristické aktivity Klanu a snažil se svoji organizaci budovat jako nenásilné politické sdružení bojující za změnu cestou občanského aktivismu a voleb. Tato taktika slavila určitý úspěch, Dukova skupina rostla a v roce 1976 se ji podařilo v Louisianě zorganizovat setkání 3000 členů Klanu, největší manifestaci tohoto rasistického hnutí od 60. let. Protože ale ostatní skupiny Klanu často zůstaly věrné násilí a terorismu – zmínit lze brutální útok na členy hnutí za občanská práva v Mobile, Alabama v roce 1977 a masakr 5 aktivistů Komunistické dělnické strany v Greensboro, Severní Karolína v roce 1979 – což podle Duka poškozovalo pověst Klanu, rozhodl se koncem 70. let z organizace odejít a založit kravatový KKK nazvaný Národní sdružení pro povznesení bělochů (NAAWP), napodobující svým jménem jednu z tradičních a nejznámějších liberálních organizací bojující za občanská práva pro černošské obyvatelstvo. Tato organizace šířila svoji rasistickou a ultrapravicovou agendu na politických mítincích a schůzích s občany. Terčem byli černoši a jejich údajné zvýhodňování, kriminalita „barevných“, imigrace, drogy, provádění potratů, homosexuálové, liberalismus v soudech a vězeňství, roztahovačná federální vláda pošlapávající práva států, liberálové, socialisté a světová židovská konspirace. Duke zároveň již v 70. letech zahájil dráhu politika. Opakovaně kandidoval (v 70. a 80. letech za demokraty, od roku 1989 za republikány) na různé úřady včetně prezidenta USA, ale s jedinou výjimkou nikdy neuspěl. V letech 1990 a 1991 ale ve volbách na posty senátora USA za Louisianu a guvernéra Louisiany získal 60 a 55% bělošských voličů v tomto státě, což čítalo až 700 tisíc hlasů!
Duke mezi svými příznivci při kandidatuře na senátora
Pouze koncem 80. let zaznamenal Duke svůj zatím jediný úspěch na oficiálním politickém poli, když se mu podařilo těsně zvítězit ve 14. louisianském obvodu (farnost Jeffereson) a získat post poslance sněmovny státu Louisiana, který zastával dva roky. Největší publicity se mu zde dostalo návrhem na „řešení“ chudoby v tomto státě, když navrhnul finanční pomoc a přidělování potravinových poukázek chudým ženám (mezi nimiž jsou disproporčně mnoho zastoupeny černošky a hispánky) na základě jejich souhlasu s dočasnou sterilizací. K ní měl být použit hormonální implantát Norplant – tehdy v podstatě nevyzkoušený přípravek se silnými vedlejšími účinky (přibírání na váze, vypadávání vlasů, nevolnosti), který se dnes již v USA na základě soudních rozhodnutí nesmí používat. Plán byl jako rasistický a asociální odsouzen širokou veřejností v celých Spojených státech, ačkoliv našel i řadu zastánců. V roce 2008 se vytasil s téměř stejnou myšlenkou republikánský státní poslanec John LaBruzzo, shodou okolností zastupující stejný volební obvod, jaký zastupoval před 20 lety David Duke. Duke na sebe rovněž upoutal pozornost, když se zjistilo, že svoji kancelář poslance používal jako prodejní místo (neo)nacistické literatury včetně Hitlerova Mein Kampfu a Turnerových deníků od Williama Pierce.
Od začátku 21. století již Duke nikam nekandidoval. Opustil NAAWP, které kvůli vnitřním konfliktům procházelo úpadkem, a založil v roce 2000 organizaci NOFEAR, Národní organizaci pro práva Euro-Američanů, v roce 2001 přejmenovanou na EURO, Organizaci euro-americké jednoty a práv. Stal se aktivistou píšícím články, které kromě jeho vlastních stránek na internetu hojně přebíraly také různé skupiny Ku Klux Klanu, neonacistů a bělošských rasistů, zejména pak ultrapravicové internetové fórum Stormfront, vedené Dukovým přítelem Donem Blackem, které je nejnavštěvovanější neonacistickou internetovou stránkou v USA a je široce známé i neonacistům v zahraničí. Vedle článků publikoval Duke v roce 1998 též sedm set stránkovou autobiografickou knihu My Awakening (Mé probuzení). Je zajímavé, že pamflet, kterým jeden ze zakladatelů NSDAP, Anton Drexler, přesvědčil Hitlera k činnosti v této straně, se jmenoval Mé politické probuzení. Duke rovněž šíří své poslání na vlnách rádia. Především se ale stává cestovatelem, který reprezentuje americkou krajní pravici v celém světě. V 90. letech minulého století a prvním desetiletí toho současného uskutečnil bezpočet cest, při nichž se setkával s vůdci ultrapravice, neonacistickými militanty, rasisty, popírači holocaustu i zuřivými antisemity z akademických a politických kruhů. Osobně se potkal s předsedou britské BNP, Davidem Griffinem, s vůdcem francouzské Národní fronty, J. M. Le Penem, s popírači holocaustu a nacistickými apologety Davidem Irvingem a Ernestem Zundelem, s vůdcem ruské Pamjati a fašistické Ruské národní unie, Konstantinem Kasimovským, nebo s vůdci Vlámského zájmu. Oceněn byl i antisemity v syrském parlamentu, kde ho jeden poslanec pochválil jako „velmi sympatického zástupce obyčejných Američanů“. Asi vrcholem Dukovy „kariéry“ pak musela být jeho účast na Světové konferenci popíračů holocaustu v prosinci 2006 v Teheránu, kde hned úvodem vřele poděkoval za pozvání samotnému íránskému prezidentovi Ahmadinejadovi. Dukova dráha měla ale i své kaňony. Aby se uživil, vydal v roce 1976 pod ženským pseudonymem návod pro ženy, jak se uspokojovat, jak správně provádět felaci a jak si užít anální sex – rady přitom obšlehl z jiných časopisů pro ženy. V roce 2002 zase skončil na 15 měsíců ve vězení za daňové podvody. Přitom zároveň vyšlo najevo, že je závislým gamblerem.
David Duke již na sobě vyměnil nacistickou uniformu, plášť a kápi Ku Klux Klanu i kravatu a sako republikánského státního poslance. Řečnil pro neonacistické vyholence, bělovousé a licousé oplakávače Konfederace, ukrajinské akademiky a ruské generály řešící tajemství židovského krvesmilstva, rozzlobené bílé hospodyně v Lousianě i vůdce politických stran, poslance a prezidenta. Jeho róba a přístup se za 40 let změnily, ale názory zůstaly stejné. V současnosti je nejznámější postavou americké krajní pravice mimo té, co občas vládne v Bílém domě. Ne všude jej ale vítají s úsměvem a oceňují jeho rasistické nenávistné slinty potleskem. Ve Španělsku dostal při návštěvě jednoho ultrapravicového nakladatelství s popíračskou literaturou výprask od barcelonských antifašistů. Ve Švédsku pak pod pódiem, kde řečnil, našly dokonce „bombičku“, která bohužel zapomněla fungovat. Nyní má Duke navštívit Českou republiku. Jak proběhne a skončí jeho návštěva? Udělejme vše proto, aby si toto rasistické prase odneslo na tuto zem tu nejhorší vzpomínku!
09.05.2009