Smrt a zrození není bezbolestný přechod
Knihy, které líčí smrt růžovými barvami a ujišťují lidi o lidském zrození v příštím životě, jsou nebezpečně zavádějící. Tito autoři se pokoušejí vypodobnit smrt jako krásný, bezbolestný přechod, příležitost k osobnímu růstu a postup do nových a vyšších rozměrů vědomí a klidu.
Módní teoretici reinkarnace nás přesvědčují, že po krátkém období kosmické dřímoty budeme zažívat příjemný pocit plavání a vznášení, se kterým bude duše pomalu postupovat ke svému příštímu lidskému lůnu, kde v bezpečí před krutými vnějšími živly budeme pohodlně schouleni ležet až do doby, než nakonec vyjdeme ven a sami se vysvobodíme z úkrytu u naší matky.
To sice zní báječně, ale tvrdou pravdou je, že zrození a smrt jsou odporné a trýznivé zážitky. Velký mudrc Kapila Muni vysvětluje své matce pravou povahu zážitku smrti: „V tomto chorobném stavu mu vnitřním tlakem vzduchu vylézají oči z důlků a jeho žlázy ucpává sliz. Má potíže s dýcháním, a jeho výdechy a nádechy doprovází chroptění v hrdle … Umírá velice žalostně, s velkými bolestmi a v bezvědomí.“ Duše je tak navyklá na život v těle, že z něj musí být v okamžiku smrti vytržena násilím přírodními zákony. Tak jako nikdo nechce být násilně vystěhován ze svého domova, duše přirozeně klade odpor proti vystěhování z fyzického těla. I nejmenší hmyz předvádí v ohrožení života ty nejpozoruhodnější schopnosti a způsoby, jak se vyhnout smrti. Ale jako je pro všechny živé bytosti nevyhnutelná smrt, jsou nevyhnutelné i strach a bolest s ní spojené.
Védské spisy nás učí, že jen seberealizované, osvobozené duše mají sílu prožít smrt bez úzkosti. Je to možné proto, že vysoce pokročilé osobnosti jsou plně odpoutané od svých dočasných těl existencí, nezávislé na hmotných tělech. Tyto velké duše setrvávají v duchovní blaženosti, ze které je nemohou vytrhnout ani tělesné bolesti a změny, které doprovázejí umírání.
Ale narodit se v hmotném světě také není žádný piknik. Celé měsíce leží lidské embryo zkroucené v temnotě lůna a krutě trpí žárem trávicího ohně matky, neustálými otřesy a tlakem v těsném prostoru lůna. Tento těsný obal neustále ohýbá záda dítěte jako luk. Navíc je nenarozené dítě v břišní dutině trýzněno hladem a žízní. Porod je tak mučivý, prohlašují Védy, že zcela vymazává všechny vzpomínky na minulý život, které si člověk do té doby zachoval.
Védské texty vysvětlují, že zrození v lidské podobě je velmi vzácné. Jinými slovy většina živých bytostí v hmotném světě přijímá jiné podoby než lidské. K tomu dochází, když duše zanedbá smysl lidského života, tedy seberealizaci, a zaplete se do zvířeckých tužeb. Její další zrození se pak musí odehrát ve zvířecí nebo ještě nějaké nižší říši.
To sice zní báječně, ale tvrdou pravdou je, že zrození a smrt jsou odporné a trýznivé zážitky. Velký mudrc Kapila Muni vysvětluje své matce pravou povahu zážitku smrti: „V tomto chorobném stavu mu vnitřním tlakem vzduchu vylézají oči z důlků a jeho žlázy ucpává sliz. Má potíže s dýcháním, a jeho výdechy a nádechy doprovází chroptění v hrdle … Umírá velice žalostně, s velkými bolestmi a v bezvědomí.“ Duše je tak navyklá na život v těle, že z něj musí být v okamžiku smrti vytržena násilím přírodními zákony. Tak jako nikdo nechce být násilně vystěhován ze svého domova, duše přirozeně klade odpor proti vystěhování z fyzického těla. I nejmenší hmyz předvádí v ohrožení života ty nejpozoruhodnější schopnosti a způsoby, jak se vyhnout smrti. Ale jako je pro všechny živé bytosti nevyhnutelná smrt, jsou nevyhnutelné i strach a bolest s ní spojené.
Védské spisy nás učí, že jen seberealizované, osvobozené duše mají sílu prožít smrt bez úzkosti. Je to možné proto, že vysoce pokročilé osobnosti jsou plně odpoutané od svých dočasných těl existencí, nezávislé na hmotných tělech. Tyto velké duše setrvávají v duchovní blaženosti, ze které je nemohou vytrhnout ani tělesné bolesti a změny, které doprovázejí umírání.
Ale narodit se v hmotném světě také není žádný piknik. Celé měsíce leží lidské embryo zkroucené v temnotě lůna a krutě trpí žárem trávicího ohně matky, neustálými otřesy a tlakem v těsném prostoru lůna. Tento těsný obal neustále ohýbá záda dítěte jako luk. Navíc je nenarozené dítě v břišní dutině trýzněno hladem a žízní. Porod je tak mučivý, prohlašují Védy, že zcela vymazává všechny vzpomínky na minulý život, které si člověk do té doby zachoval.
Védské texty vysvětlují, že zrození v lidské podobě je velmi vzácné. Jinými slovy většina živých bytostí v hmotném světě přijímá jiné podoby než lidské. K tomu dochází, když duše zanedbá smysl lidského života, tedy seberealizaci, a zaplete se do zvířeckých tužeb. Její další zrození se pak musí odehrát ve zvířecí nebo ještě nějaké nižší říši.
11.10.2009