Urino t e r a p i a – od histórie k lekárskym aplikáciám

Z HISTÓRIE...

---

„O urinoterapii sa hovorí v mnohých duchovných a lekárskych knihách. Svätý Ján v Novom zákone hovorí: „Kto verí vo mňa, rieky z brucha jeho poplynú vody živej.“ Moč ako významný liek uvádza aj slávny perzsko-tadžický lekár a filozof Avicena vo svojom Kánone lekárskej vedy v 2. st. n. l. Nás však najviac zaujíma najstaršia a najrozsiahlejšia kniha o urinoterapii – Šivambukalpa, ktorej názov v preklade znamená „Prax využitia moču pre obnovu tela.“ Táto kniha sa skladá zo 107 veršov a je súčasťou znamenitej Damar Tantry. Hovorí sa v nej o tom, že len moč očisťuje človeka a je pre neho nebeským nektárom. Dáva mu silu, lieči choroby a zaháňa starobu. Moč, v hindštine šivambu je základom všetkých liekov.
Budhistickí mnísi majú dodnes ako jediný liek povolený iba vlastný moč. Je to tiež liek pre odvážnych. Naviac sa človek, ktorý chce pri aplikovaní urinoterapie dosiahnuť úspechu, musí zriecť slanej, horkej a ostrej stravy, jesť ľahko stráviteľné jedlá v malom množstve, nesmie sa príliš telesne namáhať, musí ovládať svoje city a spať na holej zemi.

Očista tela a správna technika použitie moču vedie behom jedného mesiaca k vyliečeniu vrodených chorôb a úplne očisťuje vnútornosti. Po dvoch mesiacoch sa výrazne bystria zmysly. Po troch ustupujú všetky choroby. Po siedmich sa človek stáva mimoriadne silným a rozumným, po ôsmich žiari ako zlato atď.

I v dnešnej Indii mnohí adepti na guruov pijú pravidelne moč. Pritom chodia takmer nahí a nikdy nie sú chorí. Podľa ich názoru je moč výživnejší, než mlieko. Jeden z pokoriteľov Mount Everestu, Morris Wilson, pripisoval svoje mimoriadne zdravie a silu predovšetkým pôstu spojenému s pitím moču a masážami celého tela vlastným močom. Tieto metódy prevzal od tibetských lámov a indických jógov. O mimoriadnych účinkoch kombinácie hladovania s urinoterapiou svedčia aj záznamy z cárskych archívov, kde sa píše o osídleniach na Sibíri, kde ľudia prakticky nič nejedli, iba pili vlastný moč. Neboli pritom nikdy chorí a mali zdravú farbu pleti.“

„Taktiež ja som po niekoľkých rokoch aplikovania očistných kúr a liečby močom,“ dodáva Jiří Cingroš, autor knihy URINOTERAPIE „prešiel iba na jedno jedlo denne, ako v Babylone, či v starom Grécku. Môj organizmus je čistý a preto energia môže voľne prúdiť, urinoterapie mimoriadne zvyšujú nielen moju energetiku, ale i obranyschopnosť, naviac zaháňajú chuť k jedlu. Za dva mesiace som schudol o 6 kilogramov, čo je jasný dôkaz, že i na znižovaní váhy má urinoterapia veľký vplyv. Takže ak som vás len trochu presvedčil, čítajte ďalej. I keď sa mnohé bude priečiť vašim pocitom a zavedeným predsudkom, verím, že na konci knihy mi dáte za pravdu a mnohí z vás sa aspoň pokúsia o urinoterapiu, túto zázračnú liečbu, ktorá sa k nám znovu vracia z hlbín tisícročí.“

LEKÁRSKE APLIKÁCIE

---

MUDr. Vilma Partyková o urinoterapii:

Urinoterapie je metodou celostní medicíny k prevenci a léčbě zdravotních problémů užitím vlastní moči. Nikdo nepopře, že moč je významným objektivním zdrojem pro stanovení diagnózy. Ale proč by měla být lékem, když se jí přece tělo zbavilo jako odpadu? Soudobé vědecké výzkumy zdůvodňují léčebné působení opětovného použití uriny principem homeopatie – léčení podobného podobným. Moč je totiž přesným obrazem stavu organismu, protože vzniká z krevní plazmy jako produkt látkové výměny v lidském těle, které se účastní všechny orgány, krev a každá tělesná buňka. Proto nese informaci také o všech deformacích, probíhajících i nastávajících chorobných procesech, ale i o místech postižení a dysfunkcí.

Uvedu zatím jen názor významného průkopníka injekční autourinoterapie (prof. dr. J. Plesh, Urine Therapy, The English Medical Journal, 1947), který přiznává, že metoda vakcín pacientů vlastní urinou je jen logickým pokračováním prací dr. Pasteura a dr. Jennera, kteří zahájili éru léčení infekčních nemocí tím, že její slabý zárodek je injekčně vpraven do těla pacientovi. Kvalitativní rozdíl tkví podle Pleshe v tom, že naočkovaná urina obsahuje zeslabený materiál vlastní pacientovy infekce a organismus se brání nákaze, s níž už přišel do styku, zatímco univerzální sérum nemusí nutně být vhodné pro každého jedince ani pro každý podtyp infekční nemoci.

O argumenty z oblasti biochemie, fyziologie, kvantové fyziky atd., proč a jak urina léčí, není nouze a čtenář nalezne zjednodušený výklad v kapitole o vlastnostech a složkách uriny v této knize a podrobnější také v mé první knize Urinoterapie očima lékaře. Od založení měsíčníku Meduňka v r. 2004 v něm vedu rubriku Urinoterapie.

Podstatné při urinoterapii – na rozdíl od chemoterapie – je zvláště to, že urina neléčí jen určitý postižený orgán, ale ozdravuje organismus jako celek, nemá nežádoucí vedlejší účinky a netoxikuje organismus zanášením zbytky po lécích. A samozřejmě je zadarmo, kdykoli a kdekoli poruce.

Proč jsem napsala další knihu o urinoterapii? Přiměl mne k tomu nebývalý zájem o první knihu Urinoterapie očima lékaře i moje další zkušenosti získané korespondencí s nemocnými a nové poznatky ze zahraniční literatury. Ačkoliv prosté používání uriny není v Čechách a na Slovensku neznámé, škála možností využití uriny při nemocech je podstatně širší. V mé nové knize je i návod, jak si připravit homeopatikum, které jsem vyzkoušela, a jehož účinnost je překvapivá. Popisuji rovněž - pro “zasvěcené” (zdravotníky) - použití uriny ve formě podkožní aplikace, ale naučila jsem to i “laiky” bez zdravotnického vzdělání, kteří si urinu úspěšně aplikují.

Příznivců urinoterapie v lékařských a vědeckých kruzích přibývá. Zúčastnila jsem se III. světového urinoterapeutického kongresu, který se konal 30.4.-4.5.2003 v Belo Horizonte, stát Minas Gerais v Brazílii. Mezi 650 účastníky, ze 43 zemí všech kontinentů, byla polovina lékařů. Další velmi početnou skupinou byly zdravotní sestry, ze všech zemí Latinské Ameriky. Potvrdila jsem si správnost svých urinoterapeutických postupů, které doporučuji při prevenci a léčbě nemocí. Je mimo jakoukoli pochybnost, že urinoterapie se stává běžnou léčebnou a preventivní praxí. Proniká do povědomí široké veřejnosti. V Jihoafrické republice běží populární televizní cyklus o netradiční medicíně s několika pořady o urinoterapii. Ve vyspělých zemích je na stolech vědeckých pracovníků mnoha oborů. V Mexiku a Japonsku je urinoterapie součástí studia na lékařských fakultách. V těchto zemích a v Koreji je také několik klinik s urinoterapeutickou léčbou. Existují rozsáhlé kazuistiky o léčení téměř všech typů nemocí, zatím kromě plicní tuberkulózy a Hansenovy nemoci (malomocenství). V Koreji a Japonsku pokročil výzkum aplikací uriny při postižení AIDS a SARS; bylo konstatováno, že i tyto nemoci jsou urinoterapií léčitelné. IV. světový urinoterapeutický kongres se konal na jaře 2007 v Soulu, Jižní Korea.

V knize Urinoterapie a nemoci přibližuji čtenářům a hodnotím poznatky, hlavně z výzkumů amerických, ale také anglických, ruských a německých, italských, rumunských, švédských, japonských aj. lékařů, farmaceutů, biologů a chemiků, kteří se urinoterapii věnovali a věnují, zkoumají její účinky na lidský organismus. Během sta let výzkumu, věnovaného urině a jejím složkám, byla zaznamenána zejména tato zjištění:

“Urina překvapivě snadno zabíjí viry. V silné koncentraci nejenže oslabuje viry jako jsou obrna a vzteklina, ale přímo je ničí”. Proceedings of the Society of Experimental Biology, USA, 1936

“Urina účinkuje jako výtečná a jistá přirozená vakcína a osvědčila se v léčbě široké škály neduhů, včetně chronických a akutních zánětů jater, černého kašle, astmatu, senné rýmy, planých neštovic, migrény a zažívacích potíží. Tato metoda je tak prostá, že se dá použít bez jakýchkoli potíží.” Dr. J. Plesch, The Medical Journal, London, 1947

“Urina je jedním z nejjistějších a nejužitečnějších diuretik, jaká jsou známa. Její použití je indikováno při léčení nadměrného mozkového a nitroočního tlaku, neoperovatelných mozkových nádorů, lebečních zlomenin a cerebrálních kontuzí. Dále zkoušky s urinou prověřily, že zaručeně léčí šedý zákal, vodnatelnost mozku, delirium tremens, předmenstruační tenzy, meningitidu a epilepsii”. Dr. M. Javid, mimořádný profesor neurochirurgie, University of Wisconsin, Medical School, 1957

“V klinických výzkumech se u nemocných rakovinou použil urinový extrakt Antineoplaston. Většina nemocných vykázala značné zlepšení už po týdenní léčbě a při dalším pokračování se projevilo zmenšení velikosti tumoru a normalizace biochemických testů bez jakýchkoli toxických nebo nebezpečných vedlejších jevů.” Dr. S. Burzynski, Physiology, Chemistry and Physics, 1977

“Bylo zjištěno, že mnohé tělesné nemoci byly urinou zmírněné, např. roztroušená skleróza, zánět tlustého střeva, vysoký krevní tlak, lupus, revmatický zánět kloubů, zánět jater, hyperaktivita, pankreatická nedostatečnost, psoriáza, a ekzém, cukrovka, pásový opar, mononukleóza.” Dr. Nancy Dunne, lékařská konsiliářka, Irish Allergy Treatment and Research Association, Oxford Medical Symposium, 1981

“Urina je hlavní složkou plodové tekutiny, ve které plave lidský plod. Normálně, plod “vdechuje” tuto plodovou tekutinu plnou uriny do svých plic. Jestliže je ledvinový trakt zablokován, plod neprodukuje tuto tekutinu a plíce se bez ní nevyvíjejí.” New York Times Medical Section, 1988

Zdroj:Tajomstvá našej planéty