Krétské písmo na Moravě

K nálezu došlo při průzkumu neolitické osady u obce Hlinska poblíž Lipníka na severní Moravě, nálezce o něm podává zprávu v Památkách archeologických (Praha, 1983). Kotouček ležel v odpadové jámě spolu s uhlíky, popelem, kousky zetleného dřeva a jinými odpadky z neolitické domácnosti.
Tyto přilehlé organické zbytky dal pak nálezce kvůli zjištění stáří otestovat radiokarbonovou analýzou ve dvou ústavech: ve východním Berlíně bylo zjištěno absolutní stáří 4675 +/- 60 let a téměř stejné hodnoty v holandském Groningenu 4670 +/- 45 let. Pochází-li tedy památka z doby okolo 2750 př.n.l., tj. zhruba z počátku 3. tisíciletí, je o jedno tisíciletí starší, než nálezy slabičného A-písma na Krétě, které je moravskému písmu příbuzné.
Podobné keramické kotoučky, ovšem bez nápisů byly po neolitických tkalcích nalezeny po celé oblasti od Číny po Atlantik. Sloužil kdysi jako setrvačník točivého momentu při kroucení nití z vláken, osou byl kolík prostrčený otvorem uprostřed kotoučku. Toto primitivní zařízení zvané „vřeteno“ bylo součástí přeslenu, později nahrazeno kolovratem.
Stářím památky je nápis značně nezřetelný, takže jej nálezce zpočátku považoval za pouhou ornamentální výzdobu. O nálezu se pak dověděl znalec starých písem Dr. J. Mana z Valašských Klobouk a tím i pisatel těchto řádků. Zjištěno, že písmo moravského kotoučku je skoro totožné s A-písmem kréto-mykénských tabulek, takže nezřetelné znaky kruhového nápisu hlinského kotoučku mohly být upřesněny a přepsány jako je vidět na obrázku.
Nápis na plošce mezikruží má základnu ke středu kotoučku, takže svislé linie znaků se k vnějšímu obvodu rozbíhají. Je psán pravoběžně a plynule bez označení začátku a konce věty a bez dělení na slova, jak bylo tehdy zvykem. Z devíti znaků nápisu jsou dva použity dvakrát, takže je zde 7 různých znaků. Z toho dva znaky jsou totožné se znaky krétského písma „A“ i „B“, totiž znaky slabik „já“ a „wá“, jak jejich fonetické hodnoty stanovil Ventris a jak jsme si je ověřili z textů tabulek v této souvislosti:

• Há – odvozeno názvu „hása“ (venkovský záchod) a slovesa „házajá“ (od-hazovat); jde o původní znak hlásky „h“ po celé Evropě i na severoafrickém pobřeží, v latince pak velké „H“ i malé „h“
• Já – odvozeno od názvu „já-ram“ (jařmo, jho)
• Wá – odvozeno od názvu „wá-tka“ (rám na tkaní)
• Wi – odvozeno od názvu „witwě“ (větve stromu), tentýž znak je směrově levoběžný ve staré Itálii jako „v“, v latince F
• Tí – odvozeno od názvu „tíri-pód“, ale zde na Moravě asi „tíri-noš“ (třínožka), kotlík na třech nožkách pro vaření v neolitu na otevřeném ohni, do něm. „Dreifuss“
• Na - odvozeno od názvu „navíjka“ (cívka na niti)
• Šča - odvozeno od názvu „ščap“, později „štěp“ (štěp, roub stromu), stčes. „ščepenie“ (začepení-zavázání-uzavření), „začepená nevěsta“ už ne volná, přimknutá k muži) … atd. Název „jášč“ (provozující)

Takto stanovené hodnoty znaků by pak dávaly na hlinském kotoučku toto znění textu:

• Hájawá – archaická forma slovesa „hájit“, stčes. „hájoba“, dnes „ob-hajoba“, odtud i „hajný“ (ochránce lesa) a „háj“ (chráněný les), do něm. „Hag“ (háj)
• Wití - archaická forma dnešního „žití“ nebo „živobytí“ (obživa), do lat. „vivus“ (živý), do řec. „bio-„ (živo), původní forma dodnes v interjekci na dobytek „vijó!“ (živo, živěji!)
• Wána – nápisový název, který je koncovkou původního „sělo-jána“ (Slovana, neolitického zemědělce), etnický název je ve 2. Páde
• Jášča – 2. pád jednotného čísla od „jášč“ (provozující), srch. „jáščati“, stčes. „začati“ (činit, provozovat – v tomto případe tkalcovství)