Mladší bratr

Indiáni kmene Kogi, žijící v horských oblastech pohoří Sierra Nevada v Kolumbii vnímají, jak se množství sněhu na vrcholcích hor rok od roku zmenšuje, jak se lesy smrští, jak průmysl na pobřeží pustoší bratři (běloši, Španělé), jak jsou pošetilí, jak lační.

Po dlouhé poradě vyslali posly k bílým mužům s následujícím poselstvím:

My jsme starší sourozenci.
Nezapomněli jsme dosud staré cesty …
Dosud víme, jak tančit posvátné tance.
Nic jsme nezapomněli.
Víme, jak se přivolává déšť.
A když prší příliš silně, víme, jak déšť zastavit.
Přivoláme Slunce.
Víme, jak požehnat půdě a jak ji přivést k rozkvětu.
Vy však nyní zabíjíte naši matku.
Mladší bratr myslí jen na drancování.
Matka se stará i o něj, on na to však nemyslí.
Řeže do jejího masa, usekává ji ruce,
odřezává jí ňadra, vyjímá její srdce z těla.
Usmrcuje srdce Země …
Když usmrtí svého staršího bratra,
pak to půjde s kopce i s ním.
Pak to půjde s kopce s námi všemi.
Co si však pomyslíte, když všechny matky zemřou?
(vědmy, šamanky, kněžky, …)
Pomyslíte si: no a? Hotovo? Co si pomyslíte?
Až se tak stane, až všechny mámy zemřou a až nikdo nebude vykonávat naši práci, (rituály)
pak již nebude z nebe padat žádný déšť,
z nebe bude přicházet čím dál větší vedro,
žádné stromy už neporostou a nebudou žádné zemědělské plodiny.
Nebo se mýlím, budou snad růst i tak?
…
Slunce zapadne, svět skončí.
Ale když se budeme chovat správně a budeme mít v mysli dobro,
pak svět neskončí.
Proto se staráme o Slunce i Měsíc a také o Zemi.
Vždy obětujeme Slunci a horám a také hvězdám.
Proto jsme tady.
A dokud tak budeme činit, nic se nám nestane,
A nic se nestane ani mladšímu bratrovi.