Udělejme obchod

Udělejme gescheft – uzavřeme obchod –, to jsou slova, která jsou-li pronesena na tzemi, vyvolají velký pohyb na nebesích. Je to svatý okamžik, kdy si dva jedinci dohodnou výměnu v dobré víře a za příznivého zisku pro obě strany. Obchodování ve světe, jak je vidí rabíni, podrobuje zkoušce všechna naše snažení v kultuře, spiritualitě a osobní zodpovědnosti, kde přesahují naše vlastní potřeby k potřebám druhých. Pouze dva poctiví lidé mohou spolu uzavřít gescheft, takoví, kteří se mu nevyhnou ze zbabělosti a kteří z něj vyjdou s maximálním ziskem pro každého relativně vůči maximálnímu zisku pro toho druhého a s minimální ztrátou pro vesmír. Tento typ transakce, která předpokládá ohleduplné využití zdrojů a naplnění potřeb všech zúčastněných, ustavuje nový typ Přírody: přirozený řád, ve kterém nejsme pouhou hříčkou vnějšího chaosu či náhodného přežití. Je to Příroda, kde přežití není podmíněno pouze fyzickou zdatností a kde náš smysl po spravedlnost a naše moudrá schopnost rozlišovat dobré od zlého uvádí do reality rozměr svatosti. Tento nový typ Přírody jsem nazval Trhem/směnou. Čím méně rozvinutá je v rabínském slova smyslu, tím bližší bude své původní povaze – tedy spontánnosti. Směna tedy nastává tam, kde schopnost každého jedince přežít je v souladu s jeho vnímáním toho, co to je přežití. Přežití je schopnost podpořit sám sebe fyzicky a dostat svým povinnostem. Tyto povinnosti jsou základní podmínkou toho, aby se směna konala na půdě rabínského Trhu a ne ve volné přírodě. Infiltrace okamžitých zájmů, které nejsou omezovány odpovědností, otravuje Trh a přispívá k možnostem chaosu, který nás může postihnout. Tak silný je onen rabínský koncept podobnosti mez Trhem a Přírodou, nehleděna jejich základní rozdíly, že se o tom vypráví následující příběh:
Velmi ctnostnému rabínovi bylo dovoleno navštívit očistec (Gehenna) i ráj (Gan Eden, zahradu rajskou). Nejprve přišel do očistce, odkud slyšel příšerné výkřiky, které se zdály být vydávány nejzmučenějšími stvořeními, jaké kdy viděl. Když se přiblížil, viděl, že všichni sedí u velké tabule, prostřené nejdražším stříbrem a porcelánem a pokryté těmi nejvybranějšími lahůdkami, jaké si lze představit. Rabín, který nechápal, proč ti lidé tolik trpí, se pozorněji zadíval a zjistil, že mají obrácené lokty, takže nemohou ohýbat ruce a donést si jídlo k ústům.
Pak rabín přišel do ráje, odkud slyšel smích a cítil veselou, slavnostní atmosféru. Ke svému úžasu však zjistil, že je svědkem naprosto stejné scény, byli tu lidé u bohatě prostřené tabule se stejnými lahůdkami – všechno bylo stejné, včetně obrácených loktů. Jen jediný detail byl jiný: všichni ti lidé krmili svého souseda či sousedku.
Očistec je svět bez směny, kde určitá obtíž nám může pokazit schopnost radovat se z hostiny. V ráji, kromě radosti z lahůdek, které požíváme, navíc ještě konejšíme svou frustrací pokaždé, kdy podáme potravu svému bližnímu. Nicméně je důležité uvědomit si, že i očistec i ráj, Trh i Příroda, mohou být zevně nazírány jako stejná situace. Propast mezi pochopením, že je nutno se krmit navzájem, a nepochopením téhož je velmi hluboká. S touto propastí se v životě denně setkáváme.