Krádež času
Často se ocitáme v situacích, kdy z nějakého důvodu, kterému dobře nerozumíme, odkladáme zveřejnění nějaké informace nebo učinění nějakého rozhodnutí. Odkládáme oznámení svého rozhodnutí, které už jsme učinili a ve kterém už nepočítáme se žádnými změnami, které by snad naše váhání částečně ospravedlňovaly. Proč ihned neinformujeme osoby, kterých se to týká nebo nepřipustíme svou nevědomost, neschopnost či nezájem?
Odkládáme věci bez jakéhokoliv důvodu a plýtváme časem svého bližního. To pro onoho člověka a jeho Trh znamená nesmírnou soukromou tragédii. V mnoha případech toto chování souvisí buď s lehkomyslností, nebo s nechutí postavit se okolnostem tváří v tvář. V důsledku toho nejen plýtváme časem někoho druhého, ale také se takové plýtvání časem zvrhává v trapné situace, konflikty a bolest.
Zadržení či krádeže se dopouštíme také tehdy, když se chceme někoho zbavit a pošleme ho k někomu jinému, kdo mu údajně může pomoci, ale o kom víme, že to z toho či onoho důvodu neudělá.
Toto vše je proti obohacení světa a ožebračuje Trh. Citlivost židovské tradice vůči takovémuto nedostatku úcty a vlastně krádeži je tak velká, že se vypráví příběh o rabi Jišmaelovi a rabi Šimonovi, které vedli na popravu za časů římského imperátora Hadriána.
Rabi Šimon řekl rabi Jišmaelovi: „Pane, moje srdce krvácí, protože nedokážu najít důvod pro svou popravu.“
Rabi Jišmael odpověděl: „Copak se ti nikdy nestalo, že tě někdo přišel požádat o radu a tys ho nechal čekat, dokud jsi nedopil či dokud sis nezavázal tkaničky nebo se nepřevlékl?“
Tóra říká: „ … a pokud zadržíš …“ Toto se vztahuje na jednoduché případy stejně jako na závažné.“
Rabi Šimon vzdychl a řekl: „Uklidnil jsi mne, můj pane.“
Tímto velmi dramatickým způsobem rabíni přirovnali pohrdání časem svého bližního s útokem na život. Pokud ukradneme majetek, jsme potrestáni právním systémem, ale pokud krademe čas, projde nám to velmi lehce. Podle židovské tradice patří dimenze času a prostoru Bohu. Pokud použijeme čas našeho života, který nám vyměřila Božská prozřetelnost, na plýtvání časem svého bližního, okrádáme Trh o všechno myslitelné bohatství, které mohlo za tento čas být vytvořeno. Jsme odpovědni za výdaje, vzniklé na Trhu při absorbování tohoto deficitu.
Zadržení či krádeže se dopouštíme také tehdy, když se chceme někoho zbavit a pošleme ho k někomu jinému, kdo mu údajně může pomoci, ale o kom víme, že to z toho či onoho důvodu neudělá.
Toto vše je proti obohacení světa a ožebračuje Trh. Citlivost židovské tradice vůči takovémuto nedostatku úcty a vlastně krádeži je tak velká, že se vypráví příběh o rabi Jišmaelovi a rabi Šimonovi, které vedli na popravu za časů římského imperátora Hadriána.
Rabi Šimon řekl rabi Jišmaelovi: „Pane, moje srdce krvácí, protože nedokážu najít důvod pro svou popravu.“
Rabi Jišmael odpověděl: „Copak se ti nikdy nestalo, že tě někdo přišel požádat o radu a tys ho nechal čekat, dokud jsi nedopil či dokud sis nezavázal tkaničky nebo se nepřevlékl?“
Tóra říká: „ … a pokud zadržíš …“ Toto se vztahuje na jednoduché případy stejně jako na závažné.“
Rabi Šimon vzdychl a řekl: „Uklidnil jsi mne, můj pane.“
Tímto velmi dramatickým způsobem rabíni přirovnali pohrdání časem svého bližního s útokem na život. Pokud ukradneme majetek, jsme potrestáni právním systémem, ale pokud krademe čas, projde nám to velmi lehce. Podle židovské tradice patří dimenze času a prostoru Bohu. Pokud použijeme čas našeho života, který nám vyměřila Božská prozřetelnost, na plýtvání časem svého bližního, okrádáme Trh o všechno myslitelné bohatství, které mohlo za tento čas být vytvořeno. Jsme odpovědni za výdaje, vzniklé na Trhu při absorbování tohoto deficitu.
09.01.2007