Projev G. Wilderse k britské Sněmovně lordů o islámu, který nemohl zaznít

Server www.jihadwatch.org uveřejnil text projevu, který chtěl nizozemský poslanec Geert Wilders přednést na zasedání Sněmovny Lordů, kde se měl promítat jeho film Fitna. Britské dhimmi-úřady Wildersovi, poslanci Parlamentu v zemi, jež je stejně jako Británie součástí EU, zabránily ve vstupu do země.


Dámy a pánové, především bych Vám rád poděkoval.
Takže děkuji za pozvání. Zejména lordu Pearsonovi a Lady Coxové, že se rozhodli promítnout film Fitna a pozvat mě mezi vás. Zatímco mnozí se dívají jinam, vy rozumíte tradicím své země a její vlajky, která je znamením svobody.
 
Vaše sněmovna není obyčejné místo. Není to jen další z anglických turistických atrakcí. Je to svaté místo. Je to matka všech Parlamentů, a já sem přicházím s hlubokou pokorou.
 
Britský Parlament je místem, kde, nezlomen, po celá třicátá léta hovoříval Winston Churchill – a varoval před blížícím se nebezpečím. Po většinu času byl sám a nepochopen.
 
V roce 1982 pronesl president Reagan v Dolní sněmovně řeč, která se tehdy líbila málokomu. Vyzval v ní Západ, aby odsoudil komunismus a hájil své svobody. Ve svém projevu použil frázi ‘Říše zla’. Na Reaganovu řeč dnes vzpomínáme jako na signál polnice, svolávající do bitvy za svobodu. Ocitoval bych z ní: "Pokud z historie plyne nějaké poučení, pak takové, že zavírat oči před nepříjemnými fakty se nevyplácí."
 
Reagan tím chtěl říct, že před dějinami nelze utéci, nelze se schovat před nebezpečnými ideologiemi, které se nás snaží zničit. Zavírání očí není volba.
 
Komunismus se nakonec odebral na smetiště dějin, jako to Reagan předpověděl ve své řeči pro Dolní sněmovnu. Dožil se pádu berlínské zdi, jako se Churchill dožil pádu nacionálního socialismu.
Já sem dnes přicházím varovat před jiným velkým nebezpečím. Jmenuje se islám. Tváří se jako náboženství, ale jeho cíle jsou velice světské: ovládnutí světa, svatá válka, muslimské právo šária, konec odluky církve od státu, konec demokracie. Islám není náboženství ale politická ideologie. Chce, abyste jej respektovali, ale nijak nerespektuje vás.
 
Mohou existovat umírnění muslimové, ale neexistuje umírněný islám. Islám je neměnný, protože je vystavěn na dvou pevných a neměnných sloupech, dvou fundamentálních článcích víry, které se nikdy nezmění, nezeslábnou. Prvým je Korán, osobní slovo Alláhovo, nestvořené a věčné, jímž se muslim musí řídit, a to kdekoli a kdykoli. Druhým sloupem je Mohammed, al-insal al-kamil, dokonalý muž a vzor, jehož činy mají být napodobovány všemi muslimy. A protože Mohammed byl válečník a dobyvatel, nesmíme se ničemu divit.
 
Protože islám znamená podřízení, není povoleno diskutovat o jeho cílech. Ty jsou dány. Otázka zní, zda lid Británie, s celou svou slavnou minulostí, o takové podřízení stojí.
 
Jak všichni víme, islám se na západě šíří neuvěřitelnou rychlostí. Ve Spojeném království se rychle zvyšují počty muslimů. V posledním desetiletí byl jejich přírůstek desetkrát vyšší než přírůstek ostatních členů společnosti. To ve společnosti vyvolává obrovské napětí. A díky politikům, kteří zapomněli na Winstona Churchilla, se Britové vydali cestou nejmenšího odporu. Odvevzdali se. Vzdali se.
Převeliké díky za pozvání do Vaší země. Dostal jsem dopis od Vaší ministrybě vnitra, kde mi návštěvu slušně rozmlouvali. Psalo se tam, že prý jsem nebezpečím pro společenskou harmonii, a tudíž i pro bezpečnost veřejnosti.
 
Po určitou dobu jsem se bál, že mi zakáží přicestovat. Věřil jsem však, že britská vláda by nikdy neobětovala svobodu slova, jen aby uspokojila islám. Británie vládne vlnám, ale islám nebude nikdy vládnout Británii, a tak jsem ani nezapochyboval, že by mě pohraniční kontrola nepustila do země. Vždyť jste nakonec pozvali podivnější existence než mě. Před dvěma lety měl v Dolní sněmovně proslov jistý Mahmoud Suliman Ahmed Abu Rideh, známý svým spojením s Al Kaidou. Do parlamentu jej pozval lord Ahmed, který se s ním před pouhými třemi týdny sešel v mešitě v Regent’s Parku. Onen pán Rideh, který je podezříván, že se stará o přísun peněz pro teroristické skupiny, nosil během své návštěvy parlamentu visačku OSTRAHA.
 
Jestliže jste to dovolili někomu takovému, pak kolegu politika z jiné země EU určitě přivítáte bez problémů. Jestliže mě necháte promluvit, ukážete, že duch W. Churchilla je dosud živ. A dokážete, že Evropská unie skutečně funguje, že svobodný pohyb osob zůstává jedním ze sloupů evropského projektu.
 
Pořád však před námi zůstává spousta práce. Dnešní Británie působí jako země, kde zavládl strach. Země, kde státní úředníci ruší vánoční oslavy, aby potěšili muslimské občany. Země, kde jsou šáriatské soudy součástí právního systému. Země, kde islámské organizace požadují zrušit vzpomínání na Holocaust. Země, kde jakási základní škola zrušila vánoční besídku, protože kolidovala s muslimskou oslavou. Kde jiná škola odstranila z kalendáře slova „Vánoce“ a „Velikonoce“, jen aby neurazila muslimy. Kde učitel potrestal dva studenty, kteří se v rámci hodiny náboženské výchovy odmítli modlit k Alláhovi. Kde je zvoleným členům jisté městské rady důrazně připomenuto, ať je ani nenapadne jíst během Ramadánu na radnici v denních hodinách. Kde bují nenávist k Izraeli, jediné to blízkovýchodní demokracii. A kde se hlavnímu městu říká ‘Londonistán’.
 
Netroufám si označovat se za svobodného muže. Před čtyřmi a půl lety jsem ztratil svoji svobodu. Musím být neustále pod ozbrojenou ochranou, za což vděčím těm, kdo upřednostňují násilí před debatou. To však levičákům z islámského fan-clubu nestačí. Začali mě pronásledovat soudně. Před třemi týdny přikázal amsterodamský Apelační soud, abych byl trestně stíhán za film Fitna a za své názory o islámu. Spáchal jsem „ideozločin“, jak by řekl George Orwell.
 
Na titulcích Fitny uvidíte mé jméno, ale ve skutečnosti jsem ten film nenatočil. Jeho producenty byli muslimští extrémisté, jakož i samotný Korán a islám. Je-li Fitna pokládána za „materiál šířící nenávist“, jak by asi soud hodnotil Korán, který je plný násilí a nenávisti k ženám a židům? Pan Churchill osobně přirovnal Korán k Mein Kampfu. Inu, udělal jsem přesně totéž, a právě za to jsem nyní trestně stíhán.
Zajímalo by mě, kdy se Británie pustí do Churchilla.
 
Ono rozhodnutí soudu, stejně jako dopis Vaší ministryně vnitra, to jsou dvě velká vítězství všech, kterým se nelíbí naše svoboda slova. Takoví lidé dělají za islám špinavou práci. Šária v zastoupení. Rozdíly mezi Saudskou Arábií a Jordánskem na straně jedné, a Nizozemím nebo Británií na straně druhé, se pomalu smazávají. Evropa se rychle mění v Eurábii. Je to zjevně cena, kterou jsme nuceni platit za masovou imigraci, stejně jako za projekt multikulturní společnosti.
 
Dámy a pánové, jedná se o útok na nejdražší z našich svobod. Cosi, co jsme pokládali za přirozenou součást naší existence, se stává vzácným zbožím, za které opět musíme bojovat. Nic víc a nic méně. Nezáleží na tom, zda mě nakonec posadí za mříže. Skutečný problém je jiný: zavřou za mříže i svobodu slova?
 
Za svobodu slova musíme bojovat.
 
Pro generaci mých rodičů je Londýn synonymem naděje a svobody. Když moji zemi okupovali nacionální socialisté, londýnské vysílání BBC nám přinášelo denní porci naděje, záblesk světla v temnotách nacistické tyranie. Ilegálně je poslouchaly miliony mých spoluobčanů. Znělka „Volá Londýn“ byla příslibem, že svět bude opět lepší. Jen co se vrátí britští, kanadští a američtí vojáci.
Co bude Londýn vysílat za čtyřicet let? Bude se éterem ozývat „Volá Londýn“, nebo bude volat Londonistán? Půjde o poselství naděje, nebo o poselství z Mekky a Medíny? Nabídne Británie své podřízení, nebo vytrvá v odporu? Svobodu, nebo otroctví?
Je to volba nás všech.
 
Dámy a pánové,
Nikdy se nebudeme omlouvat za naši svobodu. Nikdy ji neodevzdáme. Nikdy se nevzdáme.
Svoboda musí zvítězit, a svoboda zvítězí.
Děkuji Vám za pozornost.