Ohrožení zdraví - zabiják mobilní telefón
5.07.2006 - WM magazín - V roce 2002 Gro Harlem Brundtland, tehdy ředitelka Světové zdravotnické organizace, jednomu norskému novináři sdělila, že v jejím úřadě v Ženevě je zakázáno používat mobilní telefony protože vždy onemocní, jestliže se na čtyři metry od ní vyskytne zapnutý mobilní telefon. Paní Brundtland je lékařka a bývalá norská ministerská předsedkyně.
Největší biologický experiment všech dob Tuto
zprávu, publikovanou 9. března 2002 v Dagbladet, všechny ostatní noviny
prostě ignorovaly. V následujícím týdnu ovšem Michael Repacholi, její
podřízený pověřený mezinárodním projektem zkoumajícím EMF
(elektromagnetické pole), reagoval veřejným prohlášením, v němž
znepokojení své šéfky bagatelizoval. Kvůli četným podezřením
souvisejícím z těmito okolnostmi paní Brundtland o pět měsíců později
oznámila, že odstoupí z vedoucí pozice ve WHO hned po uplynutí termínu.
Nic
nemůže lépe ilustrovat naši kolektivní schizofrenii lépe, než úvahy o
elektromagnetických zářeních. Odpovídáme těm, kteří si dělají starosti
o jeho nebezpečích – proto mezinárodní výzkumný projekt EMF – ale
současně ignorujeme a opomíjíme lidi, kteří, stejně jako paní
Brundtland, již podléhají jejich účinkům.
Jsem poradcem o
zdravotních účincích bezdrátové technologie a přijímám hovory, které
mohu všeobecně rozdělit do dvou hlavních kategorií: na telefonáty lidí,
kteří si pouze dělají starosti, jimž budu říkat kategorie A, a lidí
kategorie B, kteří už onemocněli. Občas si přeji, abych mohl uspořádat
velký konferenční hovor a umožnit oběma těmto skupinám společný
rozhovor – je zde potřeba více vzájemného porozumění, abychom se mohli
společně pokusit řešit stejný problém. Ustaraný volající A, se obvykle
táže, jaké odstínění nebo jakou náhlavní soupravu si má koupit pro svůj
mobil. Někdo chce vědět, jaká je bezpečná vzdálenost k bydlení od
antény vykrývacího buňkového vysílače. Nemocný volající B chce vědět,
jak odrušit svůj dům, jaké nastoupit léčení, či, stále častěji, do
které části země by se mohl přestěhovat, aby unikl záření a zachránil
si život.
Následující informace jsou víceméně výchozí
platformou: v první řadě pro pomoc tápajícím, a hlavně kvůli objasnění
části zmatků, abychom snad jednou dospěli k racionálním rozhodnutím pro
ozdravení světa.
Základy
Nejpodstatnějším
faktem u mobilních telefonů a jejich vykrývacích vysílačů je, že
emitují mikrovlnné záření; právě tak, jako wifi (bezdrátový internet),
bezdrátově propojené počítače, bezdrátové (přenosné) telefony a jejich
základny připojené k telefonní síti a všechny další bezdrátové
přístroje. Každé komunikační zařízení nepřipojené k zásuvce ve zdi
emituje záření.
Většina wifi systémů a některé bezšňůrové
telefony pracují na přesně stejné frekvenci jako mikrovlnná trouba,
zatímco jiná zařízení užívají jiných frekvencí. Wifi jsou v trvalém
provozu a vyzařují permanentně. Také základní jednotka většiny
bezšňůrových telefonů neustále vysílá, i když nikdo netelefonuje.
Nepoužívaný zapnutý mobilní telefon rovněž, a je asi zbytečné říkat, že
totéž platí pro vykrývací vysílače jeho buňkového systému.
Možná
se budete ptát, proč by to měl být problém? Vědci elektromagnetické
spektrum obvykle dělí na „ionizující“ a „neionizující“ záření. Zatímco
ionizující záření, k nimž patří rentgenové a jaderné, způsobují
rakovinu, přepokládá se, že neionizující záření, k nimž se počítá i
mikrovlnné, je bezpečné. Toto rozlišení připomíná propagandu v
Orwellově Zvířecí farmě: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.“ –
„Neionizující dobré, ionizující špatné,“ to opravdu nezní moc
důvěryhodně.
Jakýsi astronom kdysi zavtipkoval, že kdyby Neil
Armstrong v roce 1969 s sebou vzal na Měsíc mobil, jevil by se ze Země
jako třetí nejmocnější zdroj mikrovlnného záření ve vesmíru, hned po
Slunci a Mléčné dráze. Měl pravdu. Život se vyvinul v zanedbatelných
úrovních mikrovlnného záření. Rostoucí počet vědců míní, že naše
buňky ve skutečnosti využívají mikrovlnného spektra k vzájemnému
dorozumívání, jako když si děti šeptají potmě, a že mobilní telefony do
tohoto šepotu vpadají jako zvuk sbíječky. V každém případě je
pravdou, že my všichni, ať už mobil užíváme nebo ne, jsme ve dne v noci
ostřelováni dávkami mikrovlnného záření, které jsou asi deset
miliónkrát silnější, než průměrné přirozené pozadí. A je také fakt, že
za většinu tohoto záření vděčíme technologii, která se vyvíjela od
sedmdesátých let.
Co se týče mobilních telefonů, jestliže si je přikládáte k hlavě poškozujete svůj mozek hned několika různými způsoby.
Předně
– vzpomeňte na mikrovlnnou troubu. Na rozdíl od horké sprchy mobil,
stejně jako mikrovlnná trouba, neohřívá zvenčí, ale zevnitř. V mozku
přitom nejsou žádná senzorická nervová zakončení, která by varovala
před vzestupem teploty, protože jsme se nevyvíjeli v mikrovlnném záření
a v přírodě se to nikdy nestává. A co je ještě horší, struktura hlavy a
mozku je tak komplexní a nestejnorodá, že místy vznikají „horké body“,
v nichž teplota může činit deseti až stonásobek teploty v těsně
sousedícím okolí. Tyto body mohou vznikat jak těsně u povrchu lebky,
tak i hluboko v mozku, ale také na molekulární úrovni.
Provoz
mobilních telefonů v USA podléhá právním předpisům FCC (Federal
Communications Commission) a na obalech nejnovějších přístrojů můžete
najít číselný údaj o takzvaném Specific Absorption Rate („specifický
poměr pohlcování“), neboli SAR, který má vyjadřovat dávku mozkem
absorbované energie platnou pro specifický model. Problémem nicméně
zůstává svévolný předpoklad, na němž ve skutečnosti spočívají předpisy
FCC, a to, že mozek může bezpečně rozptýlit přidané teplo v poměru až
1°C za hodinu. Postup, na jehož základě je každému mobilnímu telefonu
poskytnuto ohodnocení SAR, posléze užívané k demonstraci dodržení
„limitů“, je ostudný. Standardní způsob měření SAR
spočívá v použití „fantómu“, sestávajícího zcela nepochopitelně z
homogenní kapaliny uzavřené do nádržky z plexiskla ve tvaru hlavy.
Parádní! Velmi rychle změřeno a žádné horké body nevznikají! Ale v
reálu si lidé užívající mobil po celé hodiny denně chronicky ohřívají v
mozcích jen určitá místa.
Mimochodem - bezpečnostní normy FCC vyvinuli elektrotechnici, ne lékaři…
Hematoencefalická bariéra
Druhý
jev, na nějž se zaměříme, a který byl laboratorně prokázán, by měl sám
o sobě postačit k tomu, aby byl toto odvětví průmyslu bylo zrušeno a
každopádně stačit k tomu, aby odradil každého od dalšího používání
mobilu. Tyto experimenty přistihují mobilní telefon doslova s „vražednou zbraní v ruce“. Jako většina biologických účinků mikrovlnného záření, to však nemá s teplem nic společného.
Mozek
chrání nepropustné přechody mezi sousedícími buňkami kapilárních stěn,
tzv. krevní- mozková krevní bariéra (hematoencefalická bariéra), která
jako jakási „pohraniční hlídka“ propouští z krve do mozku živiny, ale
zadrží substance, které jsou pro mozek toxické. Výzkumníci v laboratoři
švédského nervového chirurga Leifa Salforda provedli od roku 1988
nesčetné variace prostého pokusu, při němž vystaví mladé laboratorní
krysy záření, buď mobilního telefonu nebo jiného zdroje mikrovln.
Později zvířata usmrtí a pátrají v jejich mozkové tkáni po albuminu.
Albumin je protein tvořící normální složku krve, ale za normálních
okolností nepřekročí mozkovou krevní bariéru. Výskyt albuminu v mozkové
tkáni je tedy vždy znamením poškození krevních cest, a toho, že mozek
přišel o některou ze svých důležitých ochran.
Tito výzkumníci po celých 18 let nepřetržitě pozorovali následující fakta:
Vystavování
zvířat mikrovlnnému záření v dávkách rovnajících se vyzařování mobilu
má za následek nález albuminu v jejich mozkové tkáni. Prosakování
albuminu do mozku způsobuje už pouhá dvouminutová jednorázová expozice
běžným mobilním telefonem.
V jedné sérii experimentů byla
expozice redukována na faktor 1000, nicméně přesto došlo k poškození
mozkové krevní bariéry, což ukazuje, že nejde o důsledek reakce na
určitou dávku, a že tedy snižování výkonu nedělá bezdrátovou
technologii bezpečnější.
A
konečně, výsledky výzkumu publikované v červnu 2003 ukázaly, že už
jediné dvouhodinové ozáření mobilem, jedinkrát za celý život
testovaných jedinců, vede k permanentnímu poškození mozkové krevní
bariéry. Při autopsii provedené o 50 dnů později bylo shledáno:
„…poškození nebo zničení až 2 procent mozkových buněk zvířete, včetně
buněk v oblastech mozku týkajících se učení, paměti a pohybu.“ [1]
Snižování
hladiny ozařování o faktor 10 nebo 100, což odpovídá účinku užívání
náhlavní soupravy oddalující mobil od hlavy, nebo když stojíte vedle
někoho s takovým telefonem, tyto výsledky nijak znatelně neovlivní!
Polovina pokusných zvířat vykázala průměrný až vysoký počet poškozených
neuronů už při nejnižší expozici.
Co z toho vyplývá? Dvě
minuty telefonování mobilem naruší mozkovou krevní bariéru, dvě hodiny
způsobí permanentní poškození mozku a „radiace z druhé ruky“ může být
téměř stejně škodlivá.
Mozková krevní uzávěra u krysy je stejná, jako u člověka.
Tyto
výsledky vyvolaly v Evropě značný rozruch. V listopadu 2003 se pod
záštitou Evropské unie konala konference s pracovním názvem
„Hematoencefalická bariéra – může být ovlivňována působením RF
[vysokofrekvenčního] pole?“ Jakoby chtěli uklidnit veřejnost gestem:
„Vidíte, pracujeme na tom,“ … ale stejně jako v předchozích 30 letech
se neudělalo vůbec nic, což bylo ostatně předvídatelné.
Američan
Allan Frey byl v sedmdesátých letech prvním z mnoha, kteří ukázali, že
nízkoúrovňové mikrovlnné záření krevní zábranu v mozku poškozuje. [2]
Obdobný mechanizmus chrání oko (krevní bariéra sklivce) a plod (
placentární uzávěra). Práce Freye a ostatních dokládají, že mikrovlnné
záření poškozuje i tyto uzávěry. [3]
Z toho plyne, že žádná gravidní žena by nikdy neměla používat mobil.
Dr.
Salford ve své práci docela otevřeně nazval užívání mobilních telefonů
„největším biologickým experimentem na lidech všech dob“ a veřejně
varoval, že celá generace mladistvých používající celulární telefony
může trpět mentálními nedostatky, a po dosažení středního věku
Alzheimerovou chorobou.
Nemoc z vysokofrekvenčních vln
Uživatelé
mobilů bohužel nejsou jedinými poškozenými, a také bychom si neměli
dělat starosti jen o mozek. Následující krátké shrnutí je výtah z
rozsáhlé vědecké literatury o účincích rádiových vln (širší spektrum
zahrnující mikrovlny), společně se zkušenostmi vědců a lékařů po celém
světě s nimiž jsem v kontaktu.
Ukázalo se, že k orgánům
obzvláště citlivým na rádiové vlny patří plíce, nervová soustava,
srdce, oči, varlata a štítná žláza. K onemocněním, jichž v posledních
dvou desetiletích pozoruhodně přibývalo, přičemž je dobrý důvod
spojovat je s masivním přírůstkem záření v našem životním prostředí, se
řadí astma, poruchy spánku, úzkostné stavy, výpadky pozornosti ,
autismus, roztroušená skleróza, ALS, Alzheimerova choroba, epilepsie,
fibromyalgia, chronický únavový syndrom, šedý zákal, hypotyreóza,
cukrovka, zhoubný melanom, testikulární nádor, i infarkty a mrtvice u
mládeže.
Záření
z věží mikrovlnných vykrývacích vysílačů je spojováno i s vymíráním
lesů, reprodukčními poruchami a poklesem populace u mnoha druhů
ptactva, a špatný zdravotní stav a vrozené chyby u hospodářských
zvířat.
Literatura
prezentující biologické účinky mikrovlnného záření je opravdu enormní,
jde o desítky tisíc dokumentů. Člověka přitom naplňuje úžasem, že
mluvčí průmyslu mohou vše prostě odbýt výrokem o prokázané neškodnosti
radiotechniky nebo stejně absurdním tvrzením, že o nějaké škodlivosti
zdraví neexistuje žádný důkaz.
Na shora uvedeném seznamu bylo
opominuto ještě jedno onemocnění: choroba, kterou trpí lidé kategorie
B, a kterou mám i já. Zde je na místě krátký pohled do historie.
V
padesátých a šedesátých letech m.s. postihlo toto onemocnění v hojném
počtu zaměstnance, kteří stavěli, testovali a opravovali radarová
zařízení, stejně jako lidi obsluhující průmyslové mikrovlnné ohřívače a
zatavovací stroje. Sověti ho vhodně nazvali „vysokofrekvenční chorobou“,
a tento problém obsáhle studovali. Na západě byla jeho existence
totálně popřena, nicméně zmínění lidé v každém případě byli postiženi.
Kongresové vyšetřování, provedené v roce 1981 a jemuž předsedal Al
Gore, týkající se účinků radiofrekvenčních ohřívačů a zatavovacích
strojů na lidské zdraví, bylo jen další epizodou hry na „Vidíte,
zabýváme se tím,“ ale jako obvykle se nic neudělalo.
Při
současném masovém rozšíření vysokofrekvenčních věží a osobních vysílačů
se toto onemocnění rozšířilo v populaci jako mor. Odhady o postižení
sahají až k jedné třetině populace, jenže jen zřídka je rozpoznáno, oč
jde, a to až do té doby, kdy už se takto zneschopněná osoba nemůže
podílet na společnosti.
Můžete
rozpoznat některé z obecných příznaků: nespavost, závrať, nevolnost,
bolesti hlavy, únava, ztráty paměti, neschopnost se soustředit,
depresi, tlak na hrudníku, zvonění v uších. U nemocných se mohou
vyvinout také zdravotní potíže jako vleklé infekce dýchacího traktu,
srdeční arytmie, náhlá kolísání krevního tlaku, neřízená glykémie,
dehydratace, ale také záchvaty a vnitřní krvácení.
Toto
onemocnění je nejen zřídka připouštěno, ale ještě mnohem obtížněji
zvládnutelné, protože pravděpodobně nelze očekávat žádné úspěšné
léčení, jestliže nebudeme schopni uniknout z dosahu ozařování, coby
jeho příčině – a tato příčina je dnes všude.
Průzkum
provedený roku 1998 Kalifornským ministerstvem zdravotnictví naznačil,
že tehdy 120 000 Kaliforňanů – a v přepočtu tedy na milión Američanů –
bylo neschopno práce v důsledku elektromagnetických polucí. [4] Šiky
těchto tzv. „elektricky senzitivních“ osob, jichž v téměř každé zemi
světa stále přibývá, jsou opomíjeny, stigmatizovány a ignorovány. Při
současné úrovni všudypřítomného záření se téměř nikdy nezotaví a občas
si sáhnou na život.
O lidech s tímto onemocněním Dr. Olle Johansson, jeden z neurologů proslulého Karolinska Institute ve Stockholmu říká: „Jsou
varováním pro nás všechny. Vystavovat veškeré světové obyvatelstvo
celkovému ozařování těla po 24 hodin denně může být závažnou chybou.“
Dr.
Johansson vedl tým výzkumníků, který doložil důkazy o závažném a stále
se zhoršujícím zdraví švédské populace, přičemž počátky se přesně kryjí
s dobou, kdy byly ve Švédsku koncem roku 1997 uvedeny do provozu
mobilní telefony druhé generace, pracující na 1800 MHz. [5,6] Po deseti
letech dlouhodobého poklesu začal počet švédských zaměstnanců v
pracovní neschopnosti koncem 1997 stoupat a během dalších pěti let se
více než zdvojnásobil. Ve stejném období se rovněž zdvojnásobil prodej
antidepresivních drog. Počet dopravních nehod, poté co po několik let
úspěšně klesal, začal v roce 1997 opět šplhat vzhůru. Rovněž počet
úmrtí na Alzheimerovu chorobu se po několikaletém klesání od roku 1999
ostře zvýšil a v roce 2001 byl téměř dvojnásobný. Toto dvouleté
prodlení je pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že Alzheimerova choroba
vyžaduje čas k rozvinutí.
Nekontrolované šíření
Jsou-li
mobilní telefony a jejich převáděcí vysílače natolik smrtonosné, jak
bezpečné byly rozhlasové a televizní vysílače, s nimiž jsme žili po
celé století? V roce 2002 zveřejnili Orjan Hallberg a Olle Johansson
článek titulovaný „Cancer Trends During 20th Century“, v němž
rozebírali jeden z aspektů toho problému. [7] Na základě dostupných dat
zjistili, že ve Spojených státech, Švédsku a tuctech jiných zemí v
průběhu uplynulého století křivky úmrtnosti na pleťový melanom a
rakoviny močového měchýře, prostaty, tlustého střeva, prsu a plic
paralelně sledují úrovně vystavování veřejnosti rádiovým vlnám. Tyto
formy rakoviny prospívaly, když v dané lokalitě přibylo vysílačů; s
jejich úbytkem ubylo i těchto forem rakovin. Přitom udělali úžasný
objev: od země k zemi – a ve Švédsku od okresu k okresu – statisticky
zjistili, že vystavení rádiovým vlnám se jeví jako významný faktor způsobující rakovinu plic, na úrovni odpovídající kouření cigaret!
To
mne přivádí k obecně rozšířené mylné představě. Největší rozdíl mezi
současnými vykrývacími vysílači mobilní sítě a anténami rozhlasových
vysílačů z minulostí není v jejich bezpečnosti, ale v jejich počtu.
Počet běžných rozhlasových stanic ve Spojených státech je dnes menší
než 14 000. Ale počet antén buněk a wifi jde do stovek tisíc a
mobilních telefonů, bezdrátově připojených počítačů, bezšňůrových
telefonů a dalších osobních vysílačů jsou stovky miliónů.
Nekontrolovaně se množí i radarová zařízení a vysílače záchranných a
jiných komunikačních sítí.
Od
roku 1978, kdy Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) naposledy
zkoumala vysokofrekvenční zatížení životního prostředí ve Spojených
státech, se průměrná městská expozice rádiovým vlnám tisícinásobně
zvýšila a většina tohoto přírůstku připadá jen na posledních devět let.
[8] V tomtéž období se vysokofrekvenční poluce rozšířily z měst ke
zbytku obyvatelstva a staly se všudypřítomným závojem halícím celou
planetu.
Enormní důsledky toho všeho na člověka jsou ignorovány.
Od pozdních devadesátých let v USA vznikla nová třída environmentálních
uprchlíků. Máme stále více lidí, kteří churaví, umírají, hledají úlevu
od utrpení, opouštějí své domovy a práci, žijí na odlehlých místech v
obytných autech, přívěsech a stanech.
Na rozdíl od obětí hurikánů a zemětřesení jim nikdo nepomůže. Nikdo nepřispěje na chráněná útočiště; nikdo
se dobrovolně nevzdá mobilu, bezdrátového počítače a bezdrátového
telefonu aby se mohli znovu stát jejich sousedy a žít společně s nimi.
Utrápení a nemocní ale kladou otázky
A nakonec odpověď volajícím typu A:
Žádné
odstínění ani náhlavní souprava vás neochrání před vaším mobilem nebo
bezdrátovým telefonem. Žádná bezpečná vzdálenost od antén vykrývacích
vysílačů neexistuje. Jestliže máte svůj mobilní telefon nebo bezdrátově
připojený počítač tam, kde žijete, jste ozařováni 24 hodin denně.
Volajícím B: Efektivní odstínění domu je nesnadné a málokdy úspěšné.
Ve
Spojených státech je jen několik málo lékařů usilujících o léčení
choroby z ozáření vysokofrekvenčními vlnami, a míra úspěšnosti jakékoli
léčby je malá – protože na Zemi zbylo jen málo míst, kam člověk může
před tímto zářením uniknout a uzdravit se.
Radiace přichází i ze satelitů, i ty jsou součástí problému, ne jeho řešením. Neexistuje zkrátka žádný způsob, jak udělat bezdrátovou technologii bezpečnou.
Naše
společnost se za jedinou krátkou dekádu stala společensky i ekonomicky
závislou na technologii, která je příčinou nesmírné devastace struktury
našeho světa. Čím jsme na ní závislejší, tím obtížnější bude změnit
tento kurs.
Čas vymanit se sami, individuálně i kolektivně – přestože to už je nesnadné – je právě teď.
ODKAZY
1. Leif G. Salford et al., „Nerve Cell Damage in Mammalian Brain After
Exposure to Microwaves from GSM Mobile Phones“, Environmental Health
Perspectives 111, no. 7 (2003): 881883.
2. Allan H. Frey, Sondra R. Feld and Barbara Frey, „Neural Function and
Behavior“, Annals of the New York Academy of Sciences 247 (1975):
433439.
3.
Allan H. Frey, „Evolution and Results of Biological Research with
Low-Intensity Nonionizing Radiation“, in Modern Bioelectricity, ed.
Andrew A. Marino (New York: Dekker, 1988),
785837, at 809810.
4. California EMF Program, „The Risk Evaluation: An Evaluation of the
Possible Risks From Electric and Magnetic Fields (EMFs) From Power
Lines, Internal Wiring, Electrical Occupations and Appliances“ (2002),
app. 3.
5. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „1997 – A Curious Year in
Sweden“, European Journal of Cancer Prevention 13, no. 6 (2004):
535538.
6. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „Does GSM 1800 MHz Affect the
Public Health in Sweden?“ in Proceedings of the 3rd International
Workshop „Biological Effects of EMFs“, Kos, Greece, October 4-8, 2004,
361364.
7. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „Cancer Trends During the 20th
Century“, Journal of Australian College of Nutritional and Environmental Medicine
21, no. 1 (2002): 38.
8.
David E. Janes Jr., „Radiofrequency Environments in the United States“,
in 15th IEEE Conference on Communication, Boston, MA, June 1014, 1979,
vol. 2, 31.4.131.4.5.
Podle www.cloakanddagger.de/media/… largest_biological_experiment.htm
WM magazín č.55-54/2006